Masarykovy úvahy o dějinách a dějepisectví (Studie k tzv. sporu o smysl českých dějin)
Abstrakt
Tato práce se pokouší na základě Masarykových úvah rozebrat, shrnout, vyložit jeho filosofii dějin. Po úvodu následuje kapitola o zvláštnostech Masarykova vyjadřování. Třetí kapitola hovoří o hledisku věčnosti. To je Masarykovi měřítkem pro posuzování dějin a jejich smyslu. Je zde také vysvětleno jeho pojetí humanity. Na té coby správné z hlediska věčnosti zakládá svůj pohled na dějiny i dějepisectví. Závěr kapitoly rozebírá nesprávný pohled Josefa Pekaře na ni a na její protiklad liberalismus, jak je Masaryk chápal. Jak je ukázáno, také Josef Kaizl či Kamil Krofta se podobně mýlili, což mělo praktický důsledek v stupňování tzv. sporu o smysl českých dějin, ne-li dokonce přímo v jeho vzniku. Masarykovu liberalismu je následně věnována samostatná kapitola. Obsahuje mimo jiné praktické příklady projevování opaku humanity v dějinách. Pátá kapitola vysvětluje, proč právě humanitu Masaryk přijal za základ své filosofie dějin. Šestá kapitola vykládá, jak mohl stárnoucí profesor, který celý život humanitu hlásal, vést válku a dokonce usilovat o to, aby nebyl uzavřen mír, který odporoval jeho politickým záměrům. Jeho relativizace humanity však nebyla náhlá a neboří jeho předválečný systém hodnot, tedy ani způsob pohlížení na dějiny. Jak je ukázáno, existovala již v době psaní České otázky, která dala podnět k již zmíněnému sporu.