Téma "Loutkové divadlo" z hlediska arteterapie

Abstract

Bakalářská práce se věnuje loutce a loutkovému divadlu v arteterapii dospělých. Vychází ze způsobu, jakým k tomuto fenoménu přistupuje rožnovská terapie. Teoretická část mapuje základy, na kterých je námět postaven. Slučuje arteterapeutický pohled s teatrologickým. Rozebírá problematiku loutkového divadla jako specifického divadelního druhu a zkoumá jeho metaforický potenciál. Přibližuje podstatu dramaterapie a rožnovské terapie. Loutkové divadlo je v expresivních terapiích neprávem opomíjené. Rožnovská terapie je jednou z mála, která využívá jeho potenciál v terapii dospělých. Ale i zde stojí na okraji hlavního zájmu a písemné prameny k této problematice nejsou běžně k dispozici. Proto byly, na základě rozhovorů s osmi zkušenými terapeuty, shrnuty hlavní poznatky o aktuálním stavu rožnovské analýzy klientské produkce s námětem loutkové divadlo. Speciálním konstrukčním typem loutky je marioneta. Má výlučné postavení jak v divadelní historii, tak v rožnovské terapii. Na otázku, proč tomu tak je, a jaké jsou možnosti terapeutického a analytického využití tohoto faktu, se snaží odpovědět jak teoretická, tak praktická část. Loutkové divadlo má velký terapeutický potenciál, který ale není využíván v práci s dospělými klienty. V praktické části je proto popsán pilotní experiment, jehož cílem bylo zjistit, jakým způsobem reagují dospělí klienti na setkání s loutkou, se zvláštní pozorností na preferenci určitého konstrukčního typu loutky (marioneta, manekýn, javajka). V závěru praktické části se hodnotí účinnost loutky ve funkci nosiče lateralizovaného přenosu a míra korelace mezi preferencí určitého konstrukčního typu loutky a osobnostními rysy klienta. Pilotní experimentální screening odhalil fakta, která budou, jestliže se je povede prokázat v následném kvalitativním a kvantitativním výzkumu, přínosná pro další rozvoj expresivních terapií. Výsledkem pilotního experimentu je jeho revidovaná verze a stanovení hypotéz a směru následného kvalitativního výzkumu.