Osobnost učitele v souvislosti se strategiemi zvládání zátěžových situací a její vliv na edukaci
Abstrakt
Disertace se věnuje tématu zvládání a prožívání zátěžových (mimořádných) situací ve výuce v souvislosti s vybranými osobnostními rysy učitelů. Práce má teoreticko? empi-rický charakter. Její teoretická část představuje základní poznatky související s tématy významnými pro zpracovávanou problematiku (profese učitele; osobnost, motivace, emoce, pracovní zátěž a stres v kontextu učitelského povolání; vybrané vyučovací metody a organizační formy výuky, doporučení pro efektivní vyučování a řešení výukových po?tíží; základy symbolické interpretace artefaktů). Cílem výzkumu popsaného v empirické části práce je získání podrobných informací o prožívání náročných situací ve výuce a možnostech jejich zvládání v souvislosti s osobnostní strukturou vybraných učitelů. Výzkum byl realizován v podobě smíšeného designu. Jeho kvalitativní část obsahuje vícepřípadovou studii (se 6 učiteli 2. st. ZŠ byly vedeny polostrukturované rozhovory, byla pozorována jejich výuka, uskutečněn rozhovor nad jejich tematickou koláží Já jako učitel ve všech jeho pozicích a rolích a vyhodnoceny dotazníky uplatněné rovněž pro kvan?titativní část šetření) a zpracování rozhovoru nad tematickou koláží prostřednictvím otevřeného kódování. V kvantitativní výzkumné části byly vyhodnoceny údaje ze čtyř dotazníků orientačního dotazníku pro zjištění zasažení stresem u učitelů dle Henninga a Kellera (1996), dotazníku Strategie zvládání stresu SVF 78 (Janke & Erdmannová, 2003), Freiburského osobnostního dotazníku (Kollárik, Poliaková, & Ritomský, 1984) a dotazníku vlastní konstrukce s otevřenými otázkami. Většina participantů výzkumného šetření zaží?vá ve své výuce mimořádné situace, které v nich obvykle vyvolávají nepříjemné emoce a negativně ovlivňují jejich výuku. Podařilo se nalézt konkrétní souvislosti mezi osobnost?ními charakteristikami a vyučováním participantů. Respondenti nevykázali vyšší míru psychosomatického narušení, emocionální lability, depresivity ani neuroticity ve srovnání s běžnou populací. Ani mezi mírou pociťovaného zasažení stresem a věkem, resp. délkou praxe nebyla nalezena statisticky významná souvislost. Naopak spíše mužský sebepopis a adaptivní zvládání zátěže vykázaly vzájemnou signifikantní souvislost. Rovněž vyšší míra zasažení stresem ve fyzické oblasti u respondentek ve srovnání s respondenty (muži) se ukázala být statisticky významnou.