Problematika výjezdů zdravotnické záchranné služby u lidí bez domova.

Abstract

Tato bakalářská práce předkládá pojednání o problematice bezdomovectví z pohledu zdravotnického záchranáře. V teoretické části se zabývám přednemocniční neodkladnou péčí, s ní spojenou etikou a bezdomovectvím, jako nejextrémnější formou sociálního vyloučení. Dále v teoretické práce popisuji zdravotní stav bezdomovců a jejich vzájemný vztah se zdravotnickým personálem. Praktickou částí práce je kvalitativní výzkum, který byl prováděn formou polostrukturovaných rozhovorů se zdravotnickými záchranáři. Výzkum probíhal od prosince 2014 do března 2015. Respondenti byli vybráni metodou snowball sampling, respondentů bylo osloveno deset. Přepis rozhovorů je uveden v praktické části. Tyto rozhovory byly také pro větší přehlednost zpracovány do několika tabulek. V příloze je k vidění soupis otázek, které byly respondentům pokládány. Cílem výzkumné části práce bylo zjistit indikace výjezdů zdravotnické záchranné služby k lidem bez domova a v čem vidí zdravotničtí záchranáři specifičnost při práci s bezdomovci. Z rozhovorů vyplynulo, že nejčastějšími indikacemi výjezdů zdravotnické záchranné služby k lidem bez domova jsou intoxikace alkoholem a úrazy. Výzkumem bylo také zjištěno, že pro zdravotnické záchranáře není práce s bezdomovci stresující, ale většina se shoduje, že jim je práce s lidmi bez domova nepříjemná. Poukazují hlavně ebrietu u bezdomovců, na nízkou úroveň osobní hygieny a také se obávají přenosu infekčních a parazitárních nemocí. Zajímavým faktem je také to, že zdravotničtí záchranáři se s bezdomovci setkávají nejméně jednou do měsíce. Smyslem této bakalářské práce bylo poukázat na stále častější problematiku bezdomovectví, které nemá řešení pouze v poskytování sociálních služeb lidem bez domova. Ale je nutné, aby vzniklo komplexní řešení tohoto fenoménu, které bude zahrnovat i zdravotní péči.