Porovnání činností zdravotnické záchranné služby a zdravotníků Armády České republiky

Abstract

Tato bakalářská práce je zaměřena na problematiku nejčastěji ošetřovaných traumat zdravotníky armády české republiky (dále jen AČR) a také nejčastějších traumat, která jsou přítomna u pozemní záchranné služby. Práci bych ráda rozdělila na dvě části. První část se orientuje na všeobecné informace o struktuře a vzdělávání zdravotníků AČR a pozemní záchranné služby (dále jen ZZS), především ale na poranění, která se nejčastěji shodně vyskytují v literatuře obou těchto skupin, což jsou termická poranění, masivní krvácení, rány, traumatická amputace a úrazy respiračního systému. Na tuto teoretickou část pak navazuje sběr dat, jenž byl uskutečněn pomocí dotazníků a polostrukturovaných rozhovorů, na jejichž vyplnění se podílelo dvanáct náhodně vybraných respondentů z celé České republiky. Šest z jedné a šest ze druhé skupiny. Vyhodnocení odpovědí a přepis vzoru rozhovorů je uveden v praktické části této práce. Druhá část pak obsahuje databázi tří nejčastějších traumat mužů věkového rozpětí 18 40 let za rok 2015 u pozemní ZZS, které mi byly poskytnuty ZZS Jihočeského kraje a databázi tří nejčastějších traumat stejných kritérií, ovšem u zdravotníků armády České republiky, které mi poskytla Vojenská nemocnice Brno. Na vyhodnocení těchto databází navazuje další teoretická část popisující tato traumata. Tímto bych ráda poukázala na rozdíl toho, kterým traumatům se nejčastěji věnuje literatura a toho, která jsou nejčastěji reálně ošetřována. Výzkumem bylo zjištěno, že dle subjektivních pocitů ZZ jsou nejčastěji ošetřována poranění hlavy, u zdravotníků AČR pak střelná a střepinová poranění. Dle poskytnutých databází se subjektivní pocity nejčastějších výjezdů či zásahů obou skupin tázaných respondentů shodují s realitou. Z šetření také vyplynulo, že zdravotníci AČR mají sice jednodušší postupy při poskytování neodkladné první péče, ale také je mají jasněji dané. Například co se týká zásahu při živelných katastrofách a mimořádných událostí, odpovídali zdravotníci AČR uceleněji a jasněji. Ke zlepšení této situace by mohlo vést častější proškolování zdravotnických záchranářů v této problematice. Zdravotníci také udávali daleko větší množství povinných kurzů, zatímco u zdravotnických záchranářů je většina o dobrovolnosti. Dále výzkum prokázal, že zdravotničtí záchranáři velmi často zasahují u nezávažných případů, což zdravotníci AČR nikoli. Návrhem na zlepšení této problematiky by mohlo být zpoplatnění neoprávněných výjezdů, kdy při četnějším zásahu u stejného pacienta by se sankce za neoprávněné vyjetí vozidla ZZS navyšovala. To ale není snadno řešitelný problém a myslím, že již v řešení je také. Co se týká přístupu k jednotlivým poraněním, obě skupiny respondentů postupují dle svých naučených postupů a dle mého názoru není možné je navzájem srovnávat.