Postoje rodičů a žáků k záškoláctví

Abstract

Záškoláctví charakterizujeme jako poruchu chování, kdy žák ze své vlastní vůle zameškává školní vyučování, bez řádného omluvení. Absenci žáka omlouvá pedagog, nikoliv rodič, a to na základě písemné žádosti zákonného zástupce či plnoletého žáka, vždy v souladu s pravidly školy. Záškoláctví je vážný přestupek, kterým žák úmyslně neplní povinnou školní docházku, a tím porušuje školní řád a zároveň školský zákon. Zmíněný sociálně patologický jev není v současné době ojedinělým problémem školní praxe, stal se nedílnou součástí základního, i středního vzdělávání. Vzhledem k jeho závažnému charakteru, aktuálnosti a možným negativním důsledkům si zasluhuje hlubší prozkoumání. Předkládaná bakalářská práce Postoje rodičů a žáků k záškoláctví se snaží odhalit pohled současných žáků 9. tříd základní školy na problematiku záškoláctví na základě analýzy jednotlivých složek postojů. Jejím cílem je tedy mapování názorů, emocionálních reakcí a sklonů k chování žáků k danému předmětu postoje. Zároveň nastiňuje, jaká stanoviska ke zmiňované problematice vnímají žáci u svých rodičů. Práce je rozdělena na dvě hlavní části. Teoretická část shrnuje poznatky o problematice záškoláctví. První z kapitol se zabývá záškoláctvím v obecné rovině, tedy především vymezením pojmů a definicí záškoláctví. V následujících kapitolách je věnována pozornost typologii záškoláctví, podrobné analýze různorodých příčin záškoláctví, řešení a v neposlední řadě velmi důležité prevenci zmiňovaného sociálně patologického jevu. Empirická část je postavena na kvalitativním výzkumu, a pro naplnění cíle práce byla zvolena technika sběru dat polostrukturovaný rozhovor. Respondenty se stali žáci ZŠ Vltava v Českých Budějovicích, s nimiž byl po uzavření klasifikace realizován rozhovor, týkající se předem připravených oblastí otázek, vycházející z vymezeného cíle práce. Z uskutečněného výzkumu vyplynulo, že současní žáci 9. třídy se staví k problematice záškoláctví negativně. Ukázalo se, že respondenti odmítají skutečnost, že by se záměrně dopouštěli zmíněného sociálně patologického jevu, i když většina z nich přiznává, že mnohdy simulují zdravotní potíže, aby mohli zůstat doma a zameškat školní vyučování. Tento paradox vzniká proto, že žáci nemají žádné informace o typologii záškoláctví, stejně tak jako si neuvědomují možné důsledky tohoto fenoménu, a nevědí tak, že i takové zmiňované předstírání zdravotních komplikací se řadí mezi záškoláctví. Výzkum dále potvrdil, že i rodiče mají záporné postoje k dané problematice, i když mnohdy tento sociálně patologický jev podporují svým počínáním, a to tím, že mnohdy nechávají své ratolesti bez závažného důvodu doma, v době, kdy by měli být přítomni ve škole. Tato situace vzniká také právě z důvodu, že si neuvědomují důsledky svého konání. Nutno dodat, že výsledky průzkumu mohou být značně zkreslené, jelikož postoje k záškoláctví ovlivňuje spousta faktorů. Předkládaná bakalářská práce by měla přinést ucelený pohled na problematiku záškoláctví. Výsledky výzkumu by mohly být využity jako podklad pro pedagogické pracovníky, kteří jsou ve své praxi v kontaktu se zmiňovaným sociálně patologickým jevem, dále zejména pro rodiče a širokou veřejnost, která se o danou problematiku zajímá.