Možnosti využití Leksellova gama nože

Abstract

V současné době je Leksellův gama nůž plnohodnotnou součástí stereotaktické radiochirurgie a nabízí podíl v léčbě mnoha onemocnění. Jedinečnost terapie spočívá v jednorázovém fokusovaném ozáření chorobného ložiska bez potřeby chirurgické incize. Jednorázově aplikovaná dávka totiž vede k navození několikanásobně většího radiobiologického efektu narozdíl od frakcionované radioterapie, kdy je radiační dávka aplikována v mnoha frakcích. Pro radiochirurgii není limitující radiosenzitivita cílové léze, ale její objem. Proto jsou k ozáření gama nožem vhodné léze s velikostí do 3 cm v průměru. Vzhledem k technické konstrukci se Leksellův gama nůž využívá v oblasti hlavy, kaudálním směrem je nejkrajněji dosažitelný cíl 16,5 cm od vertexu hlavy. Proces radiochirurgického ošetření gama nožem lze rozdělit do několika dílčích etap. V první fázi léčby získávají lékaři pomocí zobrazovacích metod (CT, MRI, PET, angiografie) diagnostické snímky s vyznačenou lokalizací cílové léze. Ve výpočetní matrici následuje stanovení dávkového rozložení v lézi a jejím okolí. V třetí etapě jsou stanoveny rozměry hlavy za asistence kulové helmice z plastu, které mají geometricky totožný střed se stereotaktickým rámem. Odborníci helmici umístí na základnu rámu a pomocí měřítka změří vzdálenost od lebky k povrchu plastikové helmice. Zároveň je určena tloušťka tkáně od středu rámu k povrchu hlavy. Poslední fáze představuje začátek vlastního léčebného zákroku. Lékař aplikuje lokální anestezii. Následně je nasazen stereotaktický rám. Ten musí být dostatečně fixován šrouby, aby nedošlo k jeho posunutí. Poté je provedeno ozáření. Cílem této bakalářské práce je analyzovat počet pacientů a nejčastější diagnózy, se kterými se můžeme setkat při léčbě na Leksellově gama noži, a dále provést rozbor nežádoucích účinků výše zmíněné terapie. Uvedená analýza literatury a statistických dat z Oddělení stereotaktické a radiační neurochirurgie Nemocnice Na Homolce měla zodpovědět výzkumnou otázku, zda se rozšiřuje počet indikací pro léčbu pomocí Leksellova gama nože. Při porovnání použité literatury se statistickými daty lze konstatovat, že okruh indikací zůstává stále beze změn, byť některé jsou v experimentální fázi. K jejich aplikaci v klinické praxi však zatím nedochází. Dále lze říci, že zejména v oblasti maligních a benigních nádorů, zvláště pak u meningeomů a metastatických tumorů, dochází k neustále se zvyšujícímu počtu pacientů, kteří absolvují léčbu Leksellovým gama nožem. Závěrem lze shrnout, že výzkumná otázka byla zodpovězena a stanovené cíle byly naplněny. Výsledky této bakalářské práce mohou posloužit studentům oboru radiologický asistent jako další výukový materiál.