Komunikace mezi sestrou a pacientem s poruchou autistického spektra.

Abstract

Tato bakalářská práce se zabývá problematikou komunikace mezi sestrou a pacientem s poruchou autistického spektra. (dále také "PAS"). Teoretická část práce obsahuje základní informace týkající se nejen verbální, ale i neverbální komunikace v ošetřovatelství, která je v komunikačním procesu pro osoby s poruchou autistického spektra velmi významná. V této části je také popsána role sestry v komunikaci s pacientem disponujícím běžnou komunikační schopností v kontextu poznatků týkajících se pacientů s narušenou komunikační schopností. Mezi tuto skupinu patří pacienti s poruchou autistického spektra. Právě poruchám autistického spektra, jejich definici, klasifikaci, příčině, diagnostice a možné terapii je věnována stať, která popisuje projevy pacienta s výše jmenovanou poruchou v oblasti komunikace a pokouší se nalézt možná řešení v překonání komunikačních bariér mezi aktéry komunikace. Řešení komunikačních bariér v práci sestry nabízí ošetřovatelské pojetí Kathryn E. Bernard, jehož představení je věnována samostatná kapitola. Také se pokoušíme přiblížit metody, které mohou být sestře v této velmi specifické komunikaci nápomocny. Empirická část práce přináší výsledky kvalitativního výzkumného šetření realizovaného s využitím polostrukturovaného rozhovoru. Hlavním cílem šetření bylo zmapovat specifika komunikace mezi pediatrickou sestrou a pacientem s poruchou autistického spektra. S tímto cílem souvisí i cíl druhý. Tím je zjistit, jaká je úroveň znalostí sester v oblasti komunikace s pacientem. Cílem třetím, je zmapování zkušeností rodinných příslušníků dětí s poruchou autistického spektra v oblasti komunikace. V souvislosti se stanovenými cíli byly vytvořeny výzkumné otázky: 1)Jaká jsou specifika komunikace s pacientem s poruchou autistického spektra? 2)Jaká je úroveň znalostí vybraných pediatrických sester v oblasti komunikace s pacientem s poruchou autistického spektra? 3)Co tvoří sestrám potíže v komunikaci s pacienty s poruchou autistického spektra? 4)Jaké zkušenosti mají rodinní příslušníci v komunikaci se sestrou? S ohledem vytvořené cíle byl stanoven výzkumný soubor tvořený skupinou sester s praxí v oboru pediatrie a skupinou rodinných příslušníků dětí trpících poruchou autistického spektra. Při vyhledávání vhodných respondentů jsme použili metodu sněhové koule, a to především u druhé skupiny respondentů. Výsledky jsme podrobili důkladné analýze pomocí otevřeného kódování metodou "tužka a papír". K zajištění přehlednosti bylo u nejdůležitějších výsledků užito schémat. Z šetření vyplynula skutečnost, že vybrané sestry ve většině případů disponují základními informacemi o dané problematice. Výpovědi rodinných příslušníků jsou s výpověďmi sester v rozporu, neboť z nich vychází skutečnost, že všeobecná informovanost sester není tak jednoznačná, a že dochází k situacím, kdy komunikace neprobíhá způsobem, který by odpovídal komunikačním dovednostem s ohledem na pacienta s PAS. Vybrané sestry mají ve většině případů dostatek informací, ale tyto informace nejsou schopny převést do praxe. Výsledky našeho výzkumného šetření nelze globalizovat na všechny sestry pracující v pediatrii, což potvrzují rodinní příslušníci, kteří popisují na rozdíl od sester, jak příjemné, tak i nepříjemné zkušenosti spojené s komunikací se sestrou. Vzhledem ke skutečnosti, že informovanost sester je především vázána na jejich osobní zájem o danou problematiku, nelze konstatovat, že tématu specifik komunikace mezi sestrou a pacientem s poruchou autistického spektra je věnován dostatečný prostor v rámci profesní přípravy sester. Sami jsme v průběhu tvorby této práce narazili na úskalí spojené s nedostatečným množstvím literárních zdrojů, které by byly zaměřeny na problematiku komunikace v ošetřovatelském procesu s pacientem s PAS.