Užití nízkoindukční magnetoterapie u pacientů s koxartrózou

Abstract

Tato bakalářská práce se zabývá využitím nízkoindukční magnetoterapie u pacientů s koxartrózou. Cílem práce bylo použití nízkoindukční magnetoterapie v terapii konkrétních pacientů a její následné zhodnocení. Koxartróza patří v dnešní době mezi relativně často se vyskytující degenerativní onemocnění, čím dál častěji i u mladších pacientů. Hlavními příznaky bývá bolest, ztuhlost kloubů zejména ranní ztuhlost, omezený rozsah pohybu, postupně koxartróza omezuje i vykonávání běžných denních činností. Také nejpřirozenější pohyb pro člověka chůze bývá tímto onemocněním narušena. Nízkoindukční magnetoterapie je dnes velmi často využívaná metoda fyzikální terapie, patřící do bezkontaktní nízkofrekvenční elektroterapie, která právě u koxartrózy má za hlavní úkol snížit bolest. Práce se skládá ze dvou hlavních částí. Teoretická část obsahuje popis anatomie kyčelního kloubu, konkrétně jeho stavbu, vazivový aparát, cévní a nervové zásobení, svalový aparát, pohyby v kyčelním kloubu a kineziologii kyčelního kloubu. Dále je zde popsána osteoartróza, její princip, příčiny vzniku, projevy, diagnostika a léčba a podrobněji popsána koxartróza. Posledním tématem rozebíraným v teoretické části je nízkoindukční magnetoterapie. Je zde vysvětlen její princip, fyzikální parametry a účinky magnetického pole, indikace a kontraindikace. V praktické části byla využita metoda kvalitativního výzkumu. Výzkumný soubor tvořili 3 pacienti, kteří ambulantně docházeli na Polikliniku Medipont v Českých Budějovicích. Kromě nízkoindukční magnetoterapie byla lékařem indikována i pohybová léčba. Nízkoindukční magnetoterapie se nedoporučuje používat jako monoterapie, ale v kombinaci ještě s jiným druhem léčby se uvádí jako účinnější. Výzkum byl vypracován formou kazuistik, které obsahují anamnestické údaje pacientů, vstupní a výstupní kineziologický rozbor a průběh jednotlivých terapií. Kineziologický rozbor obsahuje vyšetření aspekční, palpační, antropometrické a goniometrické, vyšetření postavení pánve, svalový test, vyšetření zkrácených svalů, pohybových stereotypů, dýchání a chůze. Během terapie byly kromě aplikace nízkoindukční magnetoterapie využity metody PIR, mobilizace kloubů, měkké techniky, cvičení k aktivaci HSS, protahovací a posilovací cviky na oblast kyčelních kloubů a cviky ke správné aktivaci podélné a příčné nožní klenby. Výstupní vyšetření po deseti terapiích ukázalo změny zdravotního stavu u všech tří pacientů. U každého však v jiné míře. Pro lepší výsledky bych doporučovala v této terapii pokračovat i do budoucna. K ještě lepšímu zhodnocení účinků nízkoindukční magnetoterapie byly provedeny rozhovory s deseti pacienty v Bertiných lázních Třeboň a na Poliklinice Medipont v Českých Budějovicích. Pacienti hodnotili subjektivní pocity po aplikaci nízkoindukční magnetoterapie.