Umělecké formy inspirující k etickému vyrovnání se s traumatem úmrtí dítěte

Abstract

Bakalářská práce úvodem popisuje, zda má umění a umělecká forma či prožitek přínos pro lepší zpracování takto zdrcujícího traumatu. Bylo důležité upozornit, jak markantní rozdíly a propad je mezi naší moderní společností a historií, která smrt vnímala odlišně, můžeme říci jako součást života, ale běh času a expanze konzumního způsobu života nám vnímání smrti nastavily jako děsivou část, která nás v životě potká. Dnešní doba se od tematiky úmrtí odvrací stranou, protože dnešek odmítá přípustnost této myšlenky. Společnost je naprosto odcizena tematice smrti a je-li s ní konfrontována, je její reakcí převážně negativní chování a nepochopení. Proto práce obsahuje shrnutý pohled na smrt dospělého člověka a dítěte. Další zajímavostí o kterou je práce doplněna je jak smrt a toto trauma vnímá černošská kultura, která je naprosto odlišná od té naší. Na stáži v Jihoafrické republice jsem se zajímala o jejich tradice a rituály, které během času zármutku provádějí, také jaké pocity traumatizovanou rodinou provází, jak se k rodině staví společnost. Z tohoto důvodu mě dále zajímalo, jaký vliv na postoj k smrti mají víra, kultura a výchova. A jakou roli v této situaci může zaujmout sociální pracovník a jaké možnosti jsou pro takto zasažené rodiny v naší společnosti dostupné.