Ošetřovatelská péče o nemocné s lues v izolačním režimu na dermatovenerologickém oddělení

Abstract

Bakalářská práce "Ošetřovatelská péče o nemocné s lues v izolačním režimu na dermatovenerologickém oddělení" je rozdělena na část teoretickou a výzkumnou. Teoretická část pojednává o onemocnění lues, vyšetřovacích metodách, které jsou využívány k průkazu této nemoci. Dále se zaměřuje na léčbu nemocných s lues, která je dělena na komplexní a medikamentózní léčbu. Součástí léčby je i dispenzární péče a povinné hlášení pohlavní nemoci, která následují po hospitalizaci nemocných a jsou prováděny v ambulantní části dermatovenerologického oddělení. Další část teoretické části je zaměřena na ošetřovatelskou péči u nemocných s lues v izolačním režimu a uspokojování potřeb těchto nemocných. Důležitá je zde i komunikace s nemocnými a zvolení správných technik, aby byla úspěšná. Výzkumná část zahrnuje kvalitativní výzkumné šetření technikou nestandardizovaného rozhovoru. První varianta rozhovorů byla určena všeobecným, registrovaným sestrám pracujícím na lůžkové části dermatovenerologického oddělení. Tento soubor tvořilo šest žen. Rozhovory se všeobecnými sestrami byly zaměřeny na oblasti ošetřovatelské péče prováděné u nemocných v izolačním režimu, uspokojování potřeb nemocných, komunikaci s nemocnými a problémové situace, které mohou nastat při veškeré poskytované péči s nemocnými v izolačním režimu. Druhý sledovaný výzkumný soubor byl vybrán z nemocných, kteří byli hospitalizováni na dermatovenerologickém oddělení v izolačním režimu. Tento soubor tvořili tři muži a tři ženy. Rozhovory s nemocnými se zaměřovaly na oblasti informovanosti nemocných o své nemoci, léčbě, izolačním režimu, jak vnímají nemocní poskytovanou péči, uspokojování potřeb a vnímání komunikace s ošetřovatelským personálem. Cílem práce bylo zjistit specifika ošetřovatelské péče o nemocné s lues v izolačním režimu z pohledu sester. Druhým cílem bylo zjistit, jak vnímají pacienti s lues ošetřovatelskou péči v izolačním režimu. Z výzkumného šetření vyplynulo, že oslovené sestry pohlížejí na ošetřovatelskou péči v izolačním režimu jako na méně fyzicky náročnou, protože převažuje hospitalizace mladších a soběstačných pacientů. Náročnost vidí v dodržování přísné bariérové péče, která je nutností při izolaci. Specifické činnosti, které se provádějí při ošetřovatelské péči v izolačním režimu, nevnímají sestry jako příliš zatěžující. Naopak spatřují zátěž při komunikaci s pacienty, protože někteří jsou nepřizpůsobiví a občas bývají slovně agresivní. Komunikační techniky zde musí sestry volit s individualitou ke každému pacientovi. Druhá část výzkumu se zabývala vnímáním pacientů ošetřovatelské péče sester. Z výsledků výzkumu mého šetření vyplývá, že s ošetřovatelskou péčí sester jsou pacienti spokojeni, včetně saturace jejich potřeb. Vyskytly se pouze drobné nedostatky, na které poukazují dva pacienti. Ti si představovali, že ošetřovatelská péče bude rozsáhlejší. Pacienti udávali, že vnímali svou nemoc negativně, s obavami a strachem. Závěrem můžeme uvést, že poskytovaná péče je součástí léčebného, izolačního režimu, který je pro hospitalizované pacienty nutností. I přes určité překážky se pacienti s izolačním režimem vyrovnávají dobře. Specifika ošetřovatelské péče nevnímají sestry jako příliš zatěžují na rozdíl od péče jimi poskytované na standardních pokojích.