Specifické rysy komunikace sociálního a zdravotnického pracovníka s rodinou dítěte s postižením

Abstract

Téma mé práce zní Specifické rysy komunikace sociálního a zdravotnického pracovníka s rodinou dítěte s postižením. Obsahem teoretické části je představení postojů, jaké k rodině s dítětem s disabilitou zaujímá blízké okolí a širší společnost. V tomto úseku najdeme také fáze, kterými si rodiče při zjištění diagnózy jejich dítěte procházejí. Důležitým tématem při zpracování této práce se stal také způsob, jakým probíhá sdělení informace o diagnóze či zdravotním stavu dítěte jeho rodinným příslušníkům. V teoretické části jsem se také zabývala možnostmi a druhy komunikace jak obecné, tak specifické v pomáhajících profesích. Převážně jsem se zaměřila na komunikaci ve zdravotnictví a v sociální práci. V metodologické části jsem využila kvalitativní výzkum. Zejména jsem aplikovala techniku polostrukturovaného rozhovoru, kdy jsem vedla rozhovory s rodinnými příslušníky dětí s disabilitou a strukturovaný rozhovor s otevřenými otázkami vedený s lékaři a sociálními pracovníky. Cílem práce je rozpoznat, které etické aspekty mohou ovlivňovat efektivitu vzájemné komunikace, v souvislosti se specifickým rodinným prostředím dítěte s postižením. Práce poukazuje na chyby v komunikaci ve specifických situacích a hledá zásady pro co nejvhodnější komunikaci s rodinnými příslušníky dětí s postižením. Výsledkem práce je zjištění, jaké chyby se v komunikaci s rodinou dítěte s postižením v práci sociálních a zdravotnických pracovníků objevují nejčastěji a jaké etické aspekty je ovlivňují.