Dotyk v ošetřovatelství - terapeutická nebo riziková intervence

Abstract

Dotyk je nedílnou součástí vzájemného setkávání se sestry s pacientem. Čím více je pacient závislý na pomoci druhých v běžných denních činnostech, tím více sestra fyzický kontakt v péči používá, a to nejen ve spojitosti s odbornými či ošetřovatelskými úkony, ale i s vyjádřením účasti, pochopením, povzbuzením či ke zklidnění pacienta. A přesto, že je dotyk v péči o pacienty velmi důležitý, je mu věnována jen marginální pozornost. Cílem práce bylo zjistit, jaké jsou důvody a překážky pro použití dotyku v ošetřovatelské péči, a zda patří dotyk do současného ošetřovatelství.K naplnění cílů byly stanoveny výzkumné otázky: Jak vnímají sestry dotyk v současném ošetřovatelství? Jak vnímají dotyk pacienti při ošetřování sestrou? V závislosti na stanovených cílech byly určeny tři hypotézy: H1:Sestry vnímají dotyk jako součást přímé péče (fyzické) více než jako terapeutickou intervenci. H2: Sestry používají dotyk spíše jako nevědomou metodu než jako vědomou terapeutickou intervenci. H3: Sestry používají dotyk spíše intuitivně než s vědomím rizika, že bude dotyk vnímán negativně.Teoretická část diplomové práce je vypracována na podkladu odborných zdrojů. Empirická část byla realizována prostřednictvím kvalitativního a kvantitativního výzkumu. Data v kvalitativním výzkumu byla získána pomocí polostrukturovaných rozhovorů s deseti pacienty. Pro sběr dat v kvantitativním výzkumu bylo použito dotazníkového šetření pro všeobecné sestry. Na základě výsledků byly hypotézy vyhodnoceny takto: H1 Sestry vnímají dotyk jako součást přímé péče (fyzické) více než jako terapeutickou intervenci nepotvrzena. H2 Sestry používají dotyk spíše jako nevědomou metodu než jako vědomou terapeutickou intervenci nepotvrzena. H3 Sestry používají dotyk spíše intuitivně než s vědomím rizika, že bude dotyk vnímán negativně nepotvrzena. Z výsledků, ke kterým jsme vevýzkumném šetření dospěli, je patrné, že dotyk byl,je a stále bude nedílnou součástí vzájemného vztahu mezi sestrou a pacientem. Výzkum ukázal, že sestry vnímají dotyk jako součást přímé péče stejně tak jako terapeutickou intervenci. A pokud sestry použijí dotyk jako terapeutickou intervenci, činí tak vědomě, záměrně, nejčastěji k navození důvěry, k uklidnění pacienta, pro pocit bezpečí, jistoty a porozumění. Více než polovina sester uvedla, že používá dotyk instinktivně, aniž by si sestry uvědomovaly, že se pacienta dotýkají, a na druhou stranu více než polovina odpověděla, že se zajímá o to, na jakých místech pacient dotyk vnímá negativně. Přestože sestry uváděly, že terapeutický dotyk není časově náročný, je v ošetřovatelské péči málo používán. Dále z výzkumu vyplynulo, že pacienti dotyk v péči akceptují a přijímají ho s odevzdaností. Pokud se sestra pacientů dotýká, jsou rádi, pokud je dotyk doprovázen slovem. Z rozhovorů vyplynulo, že by sestry neměly podceňovat podání ruky při prvním kontaktu, neboť pacienti toto gesto vnímají jako pocit zájmu a navození důvěry.Z výzkumu nepopiratelně vyplývá, že dotyk v péči o pacienty je velmi důležitou holistickou sesterskou intervencí. Potvrdilo se, že ačkoliv je dotyk a jeho vnímání něco tak intimního, individuálního a v poskytování péče nezbytného, je mu věnována marginální pozornost. Pro mnohé sestry by tato diplomová práce mohla sloužit jako studijní materiál, aby byl dotyk používán jako efektivní intervence sestry, která vnímá pacienta jako holistickou bytost a má pro něj pochopení v jeho nelehké životní situaci.Tato práce by mohla podnítit mnohem rozsáhlejší výzkum s kombinací více výzkumných metod. Velmi zajímavé by jistě bylo použití skrytého pozorování pro hlubší pochopení použití dotyku v ošetřovatelské péči.