Svéprávnost klientů pohledem sociálních pracovníků

Abstract

Hlavní cíl této práce představovalo zjistit, jak vnímají sociální pracovníci významnou legislativní změnu, která se týká svéprávnosti klientů. Dílčím cílem bylo pak stanovit, jakou roli v procesu "svéprávnosti klientů" mají sociální pracovníci a jak s těmito klienty resp. jejich opatrovníky spolupracují. Výzkum byl založen na uskutečnění rozhovorů se sociálními pracovníky v rámci Jihočeského kraje, kteří pracují s klienty s omezenou svéprávností. Rozhovory byly následně přepsány a zakódovány. Podle jednotlivých kódů byly vytvořeny kategorie, které pak byly znázorněny pro lepší přehled graficky pomocí diagramů. Názor sociálních pracovníků na legislativní změnu byl pozitivní, avšak tato změna ještě stále není úplně promítnuta do praxe. Stále převládá rozhodování o lidech bez nich. Podpůrná opatření, která měla nahradit omezení ve svéprávnosti, se v praxi takřka nevyskytují. Je těžké hledat řešení této situace, protože i vytvoření nové legislativy trvalo mnoho let, lze tedy předpokládat, že změna v praxi bude patrná také až za několik let. Role sociálního pracovníka není podle výzkumu moc významná. Co se týče průběhu řízení, do něj sociální pracovník příliš nezasahuje, působí spíše jako podpora klienta nebo rádce opatrovníka. Při práci s klienty s omezenou svéprávností je důležitý individuální přístup ke každému jedinci a také spolupráce s rodinou, ve většině případů totiž zastává rodinný příslušník roli opatrovníka. Dobrá spolupráce sociálního pracovníka a opatrovníka souvisí s blahem klienta. Nejdůležitější a stále opomíjenou skutečností zůstává to, že společnost musí přijmout jedince s disabilitou i s jejich právy na svobodu, samostatné rozhodování, a nakonec i spokojený život.