Komunikativní obraz vojenských střetů za českého stavovského povstání
Abstrakt
Předkládaná práce si klade za úkol podat komunikativní obraz konfliktů českého stavovského povstání na jihu Čech. Těžištěm výzkumu se staly tři střety protestantských a katolických armád. Prvním byla bitva u Lomnice, jež se udála 11. listopadu 1618 mezi spojeným stavovským vojskem Jindřicha Matyáše Thurna a Jiřího Fridricha Hohenloheho a katolickým vojenským sborem Karla Bonaventury Buquoye. Po této pro stavovskou generalitu vítězné bitvě se vojenské akce přesunuly do oblasti kolem Českých Budějovic, které byly obleženy stavovskou armádou, jelikož se sem stáhla katolická vojska. Po ukončení obléhání jihočeské metropole, což bylo druhým konfliktem, následoval třetí střet, jenž se stal součástí této práce. Bitva u Záblatí se odehrála 10. června 1619 mezi vojskem generála vzbouřených českých stavů Petra Arnošta z Mansfeldu a vojenským sborem císařských žoldnéřů, kterým velel Karel Bonaventura Buquoy. Snahou autora bylo postihnout v co největší šíři informační rámec vyplňovaný zprávami o těchto vojenských střetnutích českého stavovského povstání.
Během badatelské činnosti byla pozornost věnována nejprve pracím, které zkoumaly bitvu u Záblatí z politického a vojenského hlediska. Tento pohled se stal základem, ve kterém výzkum probíhal. Avšak práce neměla za úkol pouze rekapitulovat již vybádané závěry, ale cílem bylo nahlížet na zkoumanou problematiku novým pohledem. Takový pohled spočíval především ve výzkumu buď nových, nebo do dnešní doby přehlížených pramenů, jako bylo dobové zpravodajství, které historická věda začala v posledních letech teprve objevovat. Relativně velká část historické obce si totiž brala argument v tvrzení, že pod nánosem propagandy a persvaze není možné nalézt pravdu o jednotlivých událostech českého stavovského povstání. Bylo by jistě možné tvrdit, že věrohodných informací se nacházelo v letácích českého stavovského povstání poskrovnu. Snaha zadavatelů tisků o ovlivnění čtenářů dobové publicistiky však mohla pomoci se orientovat v jejich myšlenkových světech, které se tímto způsobem odkrývaly.
Další možnost pro nahlížení na konflikty českého stavovského povstání se nabízela prostřednictvím pohledu obyčejných obyvatel vesnic a měst, kteří přicházeli do kontaktů nebo byli jen pozorovateli jihočeského bojiště. Přestože dochování pramenů z počátku 17. století z prostředí měst a vsí nebylo nikterak hojné, podařilo se nalézt několik autentických svědectví, která hodnotila bitvy českého stavovského povstání z velice osobitých úhlů pohledu. Autor interpretoval prameny písňových textů hlásících se k venkovskému prostředí a prameny meziměstské korespondence, jejichž pomocí se snažil odkrýt alespoň z části myšlenkový svět obyčejných obyvatel jižních Čech zasažených válkou první třetiny 17. století a jejich pohled na jihočeská válčiště. Podobně postupoval také v interpretaci šlechtické korespondence, ať už šlo o válečníky nebo o šlechtu zasaženou válečnými neštěstími.