Zásady firemního dobrovolnictví v ČR

Abstract

Cílem této práce je popsat firemní dobrovolnictví v ČR a následně stanovit strukturovaný soubor etických zásad, kterého by se firmy měly držet, aby se zvýšila etická úroveň realizování firemního dobrovolnictví a jeho pozitivní dopad. Teoretická část představuje občanské a firemní dobrovolnictví, poukazuje na jejich zákonné i obsahové odlišnosti i na prostředí neziskových organizací a ekonomických subjektů tj. firem. Firemní dobrovolnictví (FD) je definováno jako součást dárcovství, které je sociální složkou firemní společenské odpovědnosti (CSR). Práce popisuje CSR jako nástroj etiky podnikání a hodnotí jeho vliv na firemní kulturu a pracovní sociální prostředí, ve prospěch solidárních projektů typu FD. Praktická část navazuje na základě zkušeností a studia odborných textů definováním čtyř modelů odrážejících fáze firemní etické zralosti. Jejich názvy jsou odvozeny ze souvislostí a příčin zahájení FD - modely přirozeně morální, propagační, personalistický a zaměstnanecký. Rozbor modelů směroval k naplnění cíle práce, sestavení sedmi etických zásad pro FD - principy reálného potenciálu, plánu a dopadu, cílové kvantity a kvality, přínosu pozice koordinátora, rovnocenného přístupu, svobody k rozhodování a princip pravdivé komunikace. Zásady nejsou postupem, ale kladou návodné a podpůrné otázky a koncentrují základ pro etický projekt FD. Text doprovází hodnotící komentář (z institucionálního, sociálního nebo individuálního etického hlediska) pomocí praktických příkladů.