Tranzitní plánování přechodu žáka s mentálním postižením z primárního vzdělávání do sekundárního vzdělávání

Abstract

Hlavním cílem této bakalářské práce je analýza postojů jednotlivých aktérů tranzitního plánování období přechodu žáka s mentálním postižením z primárního do sekundárního vzdělávání. Výzkum se dále zabývá vnímáním vlastních rolí samotnými aktéry, kdo všechno vstupuje do tohoto období přechodu a zda se v českém prostředí vzdělávacího systému realizují tranzitní programy nebo jejich obdoba, jen pod jiným označením. Odpovědi na takové otázky se pokouší nalézt práce pomocí biografického výzkumu na základě hloubkových rozhovorů s potenciálními aktéry tranzitního plánování a analýzou dokumentů úřední povahy. První část přibližuje specifika dospívání osob s mentálním postižením a problematiku tohoto postižení, dále popisuje koncept tranzitních programů a jejich historii ve světě i u nás, nastiňuje vztah mezi inkluzivním konceptem a tranzitním plánováním a pomocí analýzy dokumentů se pokouší najít fragmenty tranzitního plánování v české legislativě. Na základě analýzy rozhovorů poskytnutých potenciálními aktéry je tranzitní plánování v této významné životní fázi považováno za nesmírně důležité, aktéři definují svoji roli v tranzitním týmu, identifikují další členy a hledají koordinátora pro organizační zajištění. Výsledky výzkumu ukazují, že tranzitní plánování, i přes absenci zakotvení v legislativě, je v českém vzdělávacím systému v menší míře realizováno, jen tranzitním programům chybí organizační zajištění a hlavní role koordinátora tak probíhá nahodile na základě iniciativy potenciálního aktéra, nejčastěji školy nebo rodiny žáka s mentálním postižením. Přínosem této práce je upozornění na význam tranzitního období přechodu z primárního školství do sekundárního, jež je jako téma opomíjené oproti období přechodu ze školy do zaměstnání a nezávislého života obecně, a dále seznámení se situací v české školství.