Role zdravotnické záchranné služby při mimořádné události s hromadným postižením zdraví

Abstract

Pracovníci zdravotnické záchranné služby pracují běžně v intencích urgentní medicíny. Při mimořádných událostech, kde se nachází velké množství postižených osob, je nutná znalost postupů medicíny katastrof. Během vteřiny by mělo dojít u zasahujících posádek k přesmyknutí do jiného režimu s volbou odlišného přístupu k pacientům, než který denně používají. V diplomové práci byly stanoveny následující cíle: zmapovat úroveň znalostí zdravotnických záchranářů v oblasti řešení mimořádné události s hromadným postižením zdraví, jejich osobní zkušenosti a v neposlední řadě vzdělávání a přípravu. K těmto cílům byly položeny tři výzkumné otázky. Jaké jsou znalosti zdravotnických záchranářů v problematice řešení mimořádné události s hromadným postižením zdraví? Jak zdravotničtí záchranáři hodnotí mimořádné události s hromadným postižením zdraví, u kterých byli přítomni a jaký je jejich postoj k přípravě a vzdělávání v oblasti řešení mimořádných událostí s hromadným postižením zdraví? Výzkumnou část tvoří rozhovory se dvěma skupinami participantů: osmi zdravotnickými záchranáři Zdravotnické záchranné služby Pardubického kraje a stejným počtem zdravotnických záchranářů Zdravotnické záchranné služby Jihočeského kraje. Tyto rozhovory doplnily informace poskytnuté vedoucími pracovišť krizové připravenosti obou zdravotnických záchranných služeb. V šetření byla použita kvalitativní výzkumná strategie, rozhovory zaznamenány na diktafon, následně zpracovány do kategorií, podkategorií, tabulek a vyhodnoceny. Z výsledků práce lze vyčíst velký mezikrajový rozdíl ve znalostech zdravotnických záchranářů v oblasti řešení mimořádných událostí s hromadným postižením zdraví. Participanti Zdravotnické záchranné služby Jihočeského kraje projevili nedostatky jak v základní terminologii, tak samotném řešení mimořádných událostí od nahlášení situační zprávy až po třídění postižených. Naopak většina participantů Zdravotnické záchranné služby Pardubického kraje by dokázala podat prvotní hlášení z místa mimořádné události a správně pacienty roztřídit a transportovat. Na základě vyhodnocených výsledků lze tento rozdíl ve znalostech přisoudit zejména četnosti a obsahu prováděných školení. V případě participantů Jihočeského kraje můžeme hledat příčinu v absenci praktického nácviku. Alarmující výsledky byly u participantů zaznamenány ve schopnostech použít třídící metodu START, kde ze všech šestnácti dotazovaných dokázal odpovědět pouze jeden. Vypracovaná kazuistika mimořádné události poukazuje na fakt, že teoretické nedostatky se mohou následně převádět i do praxe.