Jan Jiří Hering, malíř počínající protireformace
Abstrakt
Diplomová práce se bude zabývat osobností pražského malíře Jana Jiřího Heringa, jehož tvorba spadá do 1. poloviny 17. století. Umělcovu ranou polohu úzce pojí rámec inspirovaný rudolfínskou manýristickou kresbou, zatímco pozdější malířské formy vykazují spíše strnulý rukopis. Lze předpokládat, že v Heringově výtvarném projevu sehrál významnou roli několikaletý pobyt v Římě během pontifikátu Sixta V., dále umělecky podněcující atmosféra porudolfínské Prahy a následující umělecké objednávky zaměřené na výbavu katolických kostelů. Jako první pražský malíř počínající protireformace řešil Hering nový druh umělecké objednávky více způsoby. Na jedné straně využíval klasických vzorů, kterým vdechl barokní výraz, dynamiku a expresi a na druhé straně komponoval obrazy světců dle středověkých schémat spojením několika scén do jednoho obrazového prostoru. Vzhledem k diametrálně odlišnému projevu v kresebné produkci rudolfínského typu a v malířské pobělohorské tvorbě, působí Hering jako umělec dvou tváří. Práce se pokusí objasnit Heringovu tvorbu a její vazby k první etapě protireformace, dále se zaměří na malířovu bipolárnost v uměleckém výrazu s hledáním možných paralel a se zařazením do kontextu pražské malířské produkce.