Stanovení CDT metodou kapilární zónové elektroforézy

Abstract

Abusus alkoholu patří v rozvinutých zemích k velmi závažným celospolečenským problémům s mnoha sociálními a ekonomickými dopady. Diagnostikovat chronický abusus alkoholu může být v mnoha případech velmi komplikované a základem je dobrá spolupráce klinického lékaře a laboratorního pracoviště. Rutinní diagnostika chronického abusu alkoholu je v dnešní době založena na vyšetření GGT, MCV a poměru AST/ALT. Jako marker s nejvyšší diagnostickou validitou se dnes považuje karbohydrát deficientní transferin (CDT). Molekula transferinu se skládá ze dvou polysacharidových řetězců, kde na každém mohou být navázány až čtyři zbytky kyseliny sialové (tzv.sializace). Tato sializace však může být již po dvoutýdenním zvýšeném příjmu alkoholu výrazně snížena. Detekce těchto méně sializovaných molekul transferinu, označovaných jako CDT, může být využita v diagnostice chronického abusu alkoholu. Literární údaje o diagnostické validitě CDT jsou však vysoce variabilní. CDT má odlišnou validitu u žen a u mužů, nejvyšší diagnostické validity dosahujeme právě jeho stanovením v kombinaci s ostatními markery. Experimentální část byla provedena na přístroji MINICAP, který pracuje na principu kapilární zónové elektroforézy. Měření bylo provedeno z kontrolních materiálů a ze směsného séra pacientů. Z naměřených hodnot byly poté vypočítány potřebné statistické veličiny, jako je aritmetický průměr, směrodatná odchylka a variační koeficient. Na základě výpočtů byla poté provedena a zhodnocena validace metody na přístroji MINICAP pro stanovení CDT.