Role supervizorů v zařízení sociálních služeb z pohledu vedoucích pracovníků

Abstract

Tato bakalářská práce se zabývá očekávanou rolí supervizora v zařízeních sociálních služeb. Cílem této práce bylo zmapování očekávané role supervizora z pohledu vedoucích pracovníků sociálních služeb s registrovanými službami domovů se zvláštním režimem v Jihočeském kraji. Práce je složena z teoretické a výzkumné části. První kapitola uvádí čtenáře do kontextu poskytování sociálních služeb v souladu s aktuální legislativní úpravou a zvláštní prostor je zde věnován sociální službě "domov se zvláštním režimem" a jeho cílové skupině. Dále je zde rozebírán pojem "pomáhajících profesí" a jejich uplatnění v sociálních službách. Druhá kapitola teoretické části se zaobírá supervizí a jejím pojetím v sociální práci. V části věnované supervizi je tento proces definován, jsou zde uváděny cíle a funkce či druhy a formy, opomenut nezůstává ani supervizní kontrakt. Část věnovaná supervizorovi pojednává o jeho odborné způsobilosti a osobnostních předpokladech. Poslední z tří kapitol teoretické části detailně probírá kritéria hodnocení supervizora ve smyslu osobnostních předpokladů, dojednávání supervizního kontraktu, etických a morálních aspektů, vzdělání a odborných předpokladů, přímého řízení a vedení supervize, vedení dokumentace a sdělování získaných poznatků. Empirická část již zkoumá očekávanou roli supervizora z pohledu vedoucích pracovníků. Hlavní výzkumná otázka zněla: "Jaká je očekávaná role supervizora z ohledu vedoucích pracovníků?" Pro zodpovězení hlavní výzkumné otázky byly stanoveny následující čtyři dílčí výzkumné otázky: Jaké osobnostní předpoklady ovlivňují kvalitu supervizora? Jaké předpoklady by měl splňovat supervizor po odborné stránce ve smyslu vzdělání? Jak vypadají optimálně formální náležitosti supervize? Jak by měl vypadat výstup ze supervize? Výzkum byl proveden pomocí kvalitativní výzkumné strategie, ke sběru dat byla zvolena technika polostrukturovaného rozhovoru s vedoucími pracovníky sociálních služeb s registrovanými službami domovů se zvláštním režimem v Jihočeském kraji. Výzkum byl uskutečněn ve dvou fázích. První fází byl předvýzkum a druhou fází pak samotný výzkum. Výzkumný soubor byl sestaven za užití kvótního výběru a tvořilo jej deset informantů. Z výzkumu vyplynulo, že u osobnostních předpokladů jsou kladně hodnoceny komunikační schopnosti a schopnost vciťování se do druhých. Naopak nežádoucí je arogance, autoritativnost, zesměšňování, sebestřednost nebo impulzivita. Lépe přijímaný je supervizor mužského pohlaví, který dosáhl alespoň středního věku. Supervizor by si měl uvědomovat, že disponuje při vedení supervizí mocí a vědomě by ji zneužívat neměl. Dále z bádání vzešlo, že pokud je od supervizora očekáváno mimo osobnostní předpoklady vzdělání, pak je to vysokoškolské v oboru psychologie, sociální práce, andragogika či sociologie. Supervizní výcvik má dopomoci supervizorovi k vyšší profesionalitě a psychoterapeutický výcvik má přispět k tomu, aby pracoval odborněji. Zjištěno bylo též, že většina zařízení uzavírá supervizní kontrakt na dobu jednoho roku a následně jej povětšinou prodlužuje. V kontraktu specifikuje zejména platební podmínky a mlčenlivost. Ze získaných dat lze dále konstatovat, že supervize má probíhat optimálně jednou za tři měsíce, a to ve formě kombinace individuálních a skupinových supervizí. Probíraná by měla být primárně témata pracovní zejména na úrovni intepresonálních vztahů. Zařízení hodnotí pouze samotný průběh supervize a její dopad, nikoli supervizora. Rozhovory byly zaznamenány na diktafon, následně doslovně transkripčně přepsány a zpracovány metodou vytváření trsů. Trsy posléze byly zakódovány a rozděleny do obecnějších kategorií. Výsledky mohou posloužit zařízením, ve kterých výzkum probíhal, při dojednávání očekávané role supervizora.