Dítě s poruchou autistického spektra na standardním dětském oddělení.

Abstract

Téma bakalářské práce je Dítě s poruchou autistického spektra na standardním dětském oddělení. Autismus je psychiatrické onemocnění způsobené abnormálním vývojem centrální nervové soustavy. Děti mají problém v oblasti komunikace, představivosti a sociální interakce. Bakalářská práce je rozdělena na teoretickou a praktickou část. Cílem práce bylo zmapovat, jak sestry vnímají péči o děti s poruchou autistického spektra, zmapovat odlišnosti ošetřovatelské péče u dětí s poruchou autistického spektra z pohledu sester a poté zmapovat, jaké mají rodiče zkušenosti s hospitalizací dítěte s poruchou autistického spektra. Praktická část práce byla zpracována kvalitativní formou výzkumu, v kterém byl zvolen hloubkový rozhovor se sestrami pracujícími na standardním dětském oddělení a rodiči dětí s poruchou autistického spektra. Rozhovory probíhaly s 20 sestrami a s 8 rodiči. Rozhovory byly zaznamenány pomocí nahrávání v mobilním telefonu nebo přímo zapisovány na papír a poté přepsány do elektronické podoby. Poté byla získaná data analyzována a kategorizována. Rozhovory byly analyzovány metodou tužka papír. Z rozhovorů se sestrami jsme zjistili, že většina sester má o autismu jen minimální znalosti a s dětmi s poruchou autistického spektra se nesetkávají tak často. Ale když se s dítětem s poruchou autistického spektra setkají, vnímají ho jako každé jiné, ale shodují se na tom, že práce s těmito dětmi je více náročná a specifická. Práce s těmito dětmi je specifická v tom, že ke každému se musí přistupovat velmi individuálně a přizpůsobit se jejich momentálnímu stavu. Také musíme zjistit, jak je na tom dítě v oblasti komunikace, zda nám rozumí a jestli je schopno nějaké spolupráce. Z rozhovorů s rodiči vyplynulo, že každé dítě se po narození vyvíjelo do nějaké doby normálním způsobem, dále děti byly v nemocnici hospitalizovány z důvodu diagnostického. Děti hospitalizaci v nemocnici snášely různě. Rodiče se ve většině případů shodují na velmi kladném přístupu zdravotnického personálu z osmi dotazovaných, jen jeden rodič uváděl, že přístup zdravotnického personálu mohl být lepší. Podle výsledků, vyplývajících z našeho výzkumu, by bylo vhodné rozšířit informace o tomto onemocnění, aby měl zdravotnický personál větší znalosti o tomto onemocnění. Zdravotnický personál, který nemá o tomto onemocnění takové znalosti, by se mohl například zúčastnit edukačního semináře, který by byl zaměřen na charakteristiku onemocnění, příčiny onemocnění, jejich příznaky a také na specifika ošetřovatelské péče.