Pocit profesionálního selhání a bezmoci sester pracujících v paliativní péči.
Abstrakt
Předkládaná diplomová práce se zabývá tématem pocitu profesionálního selhání a bezmoci sester pracujících v paliativní péči. Cílem naší práce bylo zjistit, zda mají sestry vykonávající paliativní péči často pocity profesionálního selhání a bezmoci. Zjistit, jak práce v oblasti paliativní péče ovlivňuje osobní život sester. Zjistit, zda by si dotazované sestry znovu vybraly stejné povolání a zaměření. Zjistit s jakými problémy se nejčastěji setkávají sestry v rámci vykonávání paliativní péče. V souvislosti s výše zmíněnými cíli jsme si stanovili tyto výzkumné otázky. Jak ovlivňuje prostředí paliativní péče osobnost sestry a její život? Jaké faktory ovlivňují výkon práce sestry v paliativní péči? Jaké okolnosti vedly probandy k tomu, aby si zvolili povolání sestry a zaměření na paliativní péči? Jaké jsou sestrami nejčastěji uváděné zátěžové situace? Jak souvisí pracovní zátěž s pocitem bezmoci u dotazovaných sester? Jaké metody pomohly dotazovaným sestrám při vyrovnávaní se s zátěžovými situacemi souvisejícími s vykonáváním paliativní péče?
K provedení výzkumného šetření jsme si vybrali kvalitativní přístup s využitím polostrukturovaných rozhovorů. Výzkumný vzorek tvořilo 15 probandů, z čehož 8 z nich byly sestry setkávající se s paliativní péčí mimo hospicová zařízení, a dalších 7 byly sestry z hospiců.
Výsledky výzkumného šetření ukázaly, že vykonávání paliativní péče má velký vliv na život sester. Tento vliv však není vždy jenom negativní. Dotazované obvykle vnímají práci jako velmi psychicky náročnou a těžko oddělitelnou od osobního života. I přes to by si sestry svoje povolání vybraly znovu. Při vykonávání paliativní péče mají často pocity bezmoci. Pocity selhání však přichází pouze za určitých situací a spíše výjimečně. Beznaděj sestry obvykle nepociťují. Za nejhorší a nejčastější zátěž ve své práci považují konflikty na pracovišti, emocionální zátěž, zhoršení zdravotního stavu klientů, úmrtí klientů, komunikaci s rodinou zemřelého, velkou zodpovědnost, nepochopení se s klientem nebo jeho rodinou, psychické vypětí, péči o zmatené klienty, péči o agresivně se chovající klienty, péči o klienty, u kterých se nedaří utišit bolesti, úmrtí mladých klientů, nesmíření klienta nebo jeho rodiny s nevyléčitelnou nemocí a neinformovanost klienta v souvislosti s vážností jeho zdravotního stavu. Naše práce poukazuje na vnímání náročnosti práce v paliativní péči, která úzce souvisí se syndromem vyhoření. Otevírá tak prostor pro další výzkumy zaměřující se na syndrom vyhoření a psychosociální zátěž u sester pracujících v paliativní péči. Získané informace slouží také jako analýza stavu, pocitů a spokojenosti sester vykonávajících paliativní péčí. Na podkladě získaných informací obeznámíme vedení daných oddělení a zařízení s problémy, které jejich zaměstnanci řeší v souvislosti s pracovní zátěží při vykonávání paliativní péče. Dalším výstupem bude případně přednáška na vhodné konferenci.