Metoda stanovení struktur početních stavů populací spárkaté zvěře

Abstract

Práce se zabývá stanovením a rozšířením struktur početních stavů pro spárkatou zvěř, tzn. pro srnce obecného (Capreolus capreolus), jelena evropského (Cervus elaphus), daňka skvrnitého (Dama dama), jelena siku (Cervus nippon), jelence běloocasého (Odocoileus virginianus), muflona (Ovis musimon), kamzíka horského (Rupicapra rupicapra) a prase divoké (Sus scrofa). Byly dopracovány sociální struktury početních stavů samičí zvěře pro různé poměry pohlaví, které jsou poté použitelné v různých typech chovu. Na základě provedených modelových případů se potvrdilo, že při omezeném počtu zvěře, dochází v přírodě ve volnosti při poměru pohlaví ve prospěch samic v důsledku spontánní redukce zvěře ke zvýšení počtu mladých a ke snížení počtu dospělých jedinců. V důsledku toho dochází ke snižování průměrného věku dospělých jedinců a do reprodukce se nám dostávají mladší ročníky. Dalším negativem tohoto nevyrovnaného poměru pohlaví a nedostatku dospělých je zvyšování stavů spárkaté zvěře a s tím související případné škody a vnitrodruhové stresy. Navíc v případě některých oborních chovů, pokud se rozšiřuje poměr pohlaví ve prospěch samců, vznikají problémy obdobného charakteru, ke kterým ještě přistupují větší ztráty při soubojích v říji. Tím vznikají další ekonomické škody. Z provedených modelových případů vyplynulo a potvrdilo se, že při omezeném počtu zvěře a okolo vyrovnaného poměru pohlaví 1:1 zhruba do rozmezí 1,2:1 ve prospěch samců a 1:1,2 ve prospěch samic, nejsou problémy s kontrolou populace, protože je předvídatelná. Jakmile je poměr pohlaví širší, vznikají základní problémy a je to chovatelsky špatně. Tyto širší poměry pohlaví na jednu i na druhou stranu jsou v přírodě nepřirozené, a proto sebou nesou řadu problémů.