Jsou parmy obecné v době výtěru "jedovaté" pro ostatní vodní organismy?

Abstract

Tato bakalářská práce se zabývá problematikou toxicity u ryb s důrazem na parmu obecnou Barbus barbus (Linnaeus, 1758), jejíž tkáně a především jikry způsobují člověku po požití otravu známou jako "parmová cholera". V této práci bylo zkoumáno její možné letální toxické působení na pokusné organismy, jimiž se pro účely experimentu stali blešivec ježatý Dikerogammarus villosus (Sowinsky, 1894), rak mramorovaný Procambarus virginalis Lyko, 2017 a hlaváč černoústý Neogobius melanostomus (Pallas, 1814). Z důvodu nejasné distribuce případného toxinu v těle byly k experimentu použity různé typy tkání a raná vývojová stádia parem obecných. Dále bylo prostřednictvím behaviorálního testu monitorováno, zda může být toxická látka v těle parem obecných potenciálním konzumentem detekována a zohledněna při výběru potravy. Modelovým druhem tohoto testu se stal rak mramorovaný. Výsledky testů vylučují možnost letální otravy jako následek požití tkání či raných vývojových stádií parem obecných pro studované zástupce. Z výsledků této práce je zřejmé, že toxin přítomný u parmy obecné nepůsobí pozorovatelnými negativními účinky na žádného ze tří druhů pokusných organismů a tedy potenciálně žádného zástupce vodních bezobratlých, raků i ryb. Výsledky tak naznačují spontánní původ toxického působení cypridinu na lidský, popř. jiný savčí organismus. Zároveň však není možné vyloučit adaptaci přirozených predátorů a dekompozitorů k toxinu vlivem dlouhé koevoluce těchto druhů či jejich fylogenetických předků.