Supervize sociálních pracovníků v rámci orgánu sociálně-právní ochrany dětí

Abstract

Supervize je v pomáhajících profesích vnímána především jako podpůrný nástroj, který se snaží napomoci růstu kvality práce pracovníků a tím i zlepšuje celkovou kvalitu dané služby. Supervize by měla poskytnout pracovníkům nadhled nad situací a schopnost reflektovat vlastní práci, čímž mohou předcházet syndromu vyhoření. Cílem diplomové práce je analyzovat a popsat realizaci supervize, včetně možných rizik, v rámci orgánu sociálně-právní ochrany dětí. Pro dosažení cíle empirické části práce byl vybrán kvalitativní výzkum. Ke sběru dat byla využita metoda dotazování a dvě techniky - polořízený a neřízený rozhovor. Pro analýzu dat byla zvolena kategorizace dat a metoda vytváření trsů. Analýzou dat bylo zjištěno, že sociální pracovnice považují supervizi za významnou součást jejich profese, ale vnímání samotné supervize nesouvisí s přínosem jejich supervizních setkáních. Odehrává se pod vedením externího supervizora ve formě týmové případové supervize, která probíhá nejčastěji jednou za dva měsíce v rozmezí dvou až čtyř hodin v pracovní době. Za největší riziko považují přítomnost vedení nebo koalici mezi supervizorem a supervidovaným. Samotní supervizoři vnímají přínos jejich supervize ve sdílení případů, které souvisí s vytvořením bezpečného otevřeného prostředí. Za hlavní riziko považují také koalici, ale i přílišnou emoční angažovanost supervizora či křížení rolí supervizora. Tato diplomová práce může sloužit jako informativní a podkladový materiál pro sociální pracovníky, kteří vykonávají sociálně-právní ochranu dětí, ale i pro studenty vzdělávající se v oblasti sociální práce. Pro supervizory, ale i vedení a pracovníky OSPODu, by práce mohla být určena jako inspirace toho, co by mohli na supervizi vylepšit a zefektivnit.