Vliv rodičovského stylu výchovy na utváření a preferenci vlastního výchovného stylu adolescentů

Abstract

Ústředním tématem diplomové práce je téma z pedagogické psychologie - výchovné styly se zaměřením na adolescenty. Teoretická část práce se v první kapitole věnuje období adolescence a vývojovým změnám, které jsou s ní spojené, v druhé kapitole historickým, tradičním, ale i současným pojetím rodiny a výchovy a závěru teoretické části práce se věnujeme problematice výchovných stylů od jejich definice, prvních teorií až po studie o jejich vlivu na utváření osobnosti dítěte, spojitosti s různými projevy antisociálního chování či rizikem vzniku různých psychických poruch. Výchovný styl jako psychologický konstrukt vykazuje dlouhodobě vysokou reliabilitu a využitelnost a mnohé studie s tímto konstruktem stále pracují a dokazují, že má dobrou vypovídací hodnotu o fungování rodiny, hlavně vztahu rodič-dítě nebo se prokazují souvislosti mezi konkrétními výchovnými styly a zvýšeným rizikem různých psychopatologických projevů chování u dětí a mladistvých. V rámci empirické části práce jsme se rozhodli zmapovat na vzorku 253 českých adolescentů, v jakém poměru se výchovné styly v této věkové kategorii vyskytují. Byl zvolen kvantitativní design a vytvořena testová baterie sestávající z metody pro zjišťování výchovných stylů (Dotazník pro zjišťování způsobů výchovy v rodině a jeho modifikace) a metody umožňující měřit osobnostní rysy (BFI-10). Při zkoumání výchovných stylů si odborníci kladou otázku, které faktory mají největší vliv na to, jaký výchovný styl nakonec rodiče ve své výchově využívají. Z toho pramení druhý cíl práce, který spočíval v ověření vztahů mezi všemi komponenty výchovného stylu rodičů adolescentů s komponenty řízení adolescentů. Prozkoumali jsme tedy kvantitativními metodami výzkumu (korelace), zdali existuje vztah mezi emočním vztahem rodičů/řízením vůči adolescentovi a adolescentovou mírou řízení, kterou by preferoval on, kdyby už byl rodičem dítěte. Tím jsme se snažili u našeho vzorku ověřit, jak moc nebo zdali vůbec, mají jednotlivé dimenze výchovného stylu rodičů vliv na postupném utváření svého vlastního výchovné stylu adolescentů, z nichž se většina stane během pár let rodiči. Co se týká výskytu výchovných stylů, zjistili jsme v porovnání s dřívějšími výzkumy v českém prostředí menší výskyt výchovných stylů reprezentující tradiční přísnou výchovu, a naopak větší podíl výchovných stylů kombinující kladný/extrémně kladný emoční vztah k dítěti a rozporné či slabé řízení, tedy výchovy poskytující dětem větší volnost a dostatek projevů lásky. Po ověření hypotéz jsme zjistili, že se u adolescentů snižuje při sílícím záporném emocionálním vztahu rodičů tendence k poskytování volnosti, ta se snižuje rovněž při zvyšujících se požadavcích rodičů. Positivní vztah byl také nalezen mezi komponentami požadavků a poslední a zároveň nejvyšší negativní vztah byl nalezen mezi poskytovanou volností rodičů a požadavky adolescentů jako budoucích rodičů. V posledních hypotézách jsme prokázali statisticky významný positivní vztah mezi osobnostním rysem přívětivost a volností adolescenta jako budoucího rodiče.