Problematika výuky objektově orientovaného programování v kurzech programování v terciárním vzdělávání

Abstract

Výuka programování se zaměřením na objektově orientované programování v různých informatických oborech na vysokých školách patří mezi základní, ale náročné disciplíny. Prezentovaný výzkum se zabýval problémem, jak studenti začátečníci rozumí základním konceptům objektově orientovaného přístupu v programování. Výzkum identifikoval prahové koncepty tohoto přístupu k programování, které jsou pro studenty obtížné, ale jejich překonání je pro dobré zvládnutí objektově orientovaného programování klíčové, a dále se zabýval otázkou, jaké strategie používají studenti ve výuce programování při překonávání těchto obtížných konceptů. Využili jsme fenomenografický rámec; pomocí deduktivní a induktivní obsahové analýzy s otevřeným kódováním jsme identifikovali koncepty objektově orientovaného programování a jejich vlastnosti podle teorie prahových konceptů. Uskutečnili jsme polostrukturované rozhovory, které nám pomohly získat pohled, jak studenti rozumí a používají jednotlivé koncepty objektově orientovaného programování v úlohách zadaných v rámci výzkumu. Použili jsme i metodu hodnocení porozumění konceptům pomocí konceptuálních map a hodnocení úloh a výsledků studentských řešení pomocí SOLO metriky kognitivních procesů. Na základě využití těchto metod jsme identifikovali v rámci výuky objektově orientovaného programování dva prahové koncepty: "Rozhraní" a "Událost (resp. Delegát)". Pro úspěšné osvojení objektového přístupu v programování je nutné zvládnutí obou prahových konceptů, nicméně zvládnutí každého z nich znamená výrazný posun ("otevření portálu") ve schopnostech řešit komplexnější programové úlohy pomocí objektově orientovaného paradigmatu. Oba tyto koncepty také patří do abstraktní úrovně SOLO metriky kognitivních procesů, tedy schopnost zpracovávat abstraktní koncepty a myšlenky. Ta je klíčová při navrhování a implementaci složitých informačních systémů.