Syndrom vyhoření u sociálních pracovníků

Abstract

Bakalářská práce se zabývá problematikou syndromu vyhoření, nejprve v integrativním pojetí, ale především také speciálně u sociálních pracovníků. Cílem práce je souhrnně představit tento fenomén optikou současného odborného bádání. Na začátku práce se věnuji definicím a významu syndromu vyhoření, následně se zabývám příznaky a příčinami vzniku toho jevu s různými proměnnými, speciálně u sociálních pracovníků. Dále zde popisuji rizikové faktory a proces vývoje, který je členěn do určitých fází. Také způsoby prevence a překonávání syndromu vyhoření jsou další významnou součástí této práce. Výzkumná část se zabývá šetřením, které bylo realizováno prostřednictvím kvalitativního dotazování pomocí techniky strukturovaných rozhovorů s otevřenými otázkami. Rozhovory byly uskutečněny s deseti sociálními pracovníky různého zaměření. Po provedení analýzy získaných dat z rozhovorů a jejich následné komparaci s odbornými zdroji, bylo možné vymezit výsledky zkoumání. Z výsledků výzkumu lze vyvodit, že příznaky syndromu vyhoření vykazovali všichni sociální pracovníci mého výzkumu, které se projevovaly především na psychické úrovni velice individuálně. Na fyzické úrovni se jednalo o bolesti hlavy, zad a celkovou únavu. Dále výzkum ukázal, že jako prevenci syndromu vyhoření upřednostňují sociální pracovníci supervize a kurzy o tomto fenoménu, dále pak oddělování pracovního a osobního života, vymezení si jasných hranic, udržování dobrých vztahů s rodinou a s kolegy a v neposlední řadě preferují relax, odpočinek a věnování se svým zájmům a sportu.