Možnosti dechové rehabilitace u onkologických pacientů po resekčních plicních výkonech

Abstract

Karcinom plic je nejčastějším typem nádorového onemocnění v ČR u mužské populace. Projevuje se bolestí na hrudi, dušností, chrapotem a kašláním. U pacientů s menšími tumory jsou prováděny resekce v rozsahu lobektomie. Je nutné dbát na správnou předoperační edukaci cvičení. Prioritou po operaci je léčba bolesti, odstranění zvýšeného množství produkovaného hlenu, podpoření expektorace, zlepšení ventilačních parametrů a předcházení pooperačním komplikacím. Zvoleným cílem práce byl úkol zmapovat problematiku dechové rehabilitace u onkologických pacientů po resekčních plicních výkonech a také navržení postupu dechové rehabilitace u onkologických pacientů po resekčních plicních výkonech. Teoretická část popisuje anatomii primárních a auxiliárních dýchacích svalů, charakteristiku karcinomu plic, jeho chirurgickou léčbu a techniky dechové rehabilitace, včetně ostatních fyzioterapeutických konceptů jako jsou měkké a mobilizační techniky, Brügger koncept, proprioceptivní nervosvalová facilitace a kinesiotaping. Praktická část sestává z kvalitativního výzkumu, na kterém se účastnili tři onkologičtí pacienti po resekčních plicních výkonech. Výzkum tvoří goniometrické a antropometrické vyšetření, svalový test, měření maximálních výdechových a maximálních nádechových tlaků, Borgova škála dušnosti a saturace hemoglobinu kyslíkem. Terapie začínala dnem před operací a končila před dimisí, sedmý až osmý den. Výsledky se u pacientů v určitých parametrech vrátily k původním hodnotám před operací, vlivem terapie se po operaci žádný z parametrů nezhoršil. Lze tvrdit, že terapie měla na pacienty pozitivní vliv bez vznikajících komplikací.