Specifika komunikace sestry a pacienta po cévní mozkové příhodě

Abstract

Sestra v péči o pacienta, kterého postihla cévní mozková příhoda, plní nezastupitelnou roli. Poskytuje mu základní i specializovanou ošetřovatelskou péči, při které je komunikace nezbytností. Pokud pacient trpí poruchou řeči jako následek iktu, stává se vzájemná komunikace obtížnou a velmi specifickou situací, se kterou si sestra musí jako profesionál poradit. S běžným verbálním projevem si sestry nemusí vystačit, a proto je vhodné vyžívat alternativní pomůcky, které mohou komunikaci i práci sestrám značně ulehčit. Cílem bakalářské práce bylo zjistit, zda sestry používají nějaké pomůcky k usnadnění komunikace a jaké to jsou, a zmapovat jejich povědomí o využívání moderních metod v podobě chytrých zařízení a aplikacích vyvinutých pro tyto účely. Pro zjištění těchto cílů bylo využito kvantitativní výzkumné šetření. Ke sběru dat byla využita metoda dotazování a technikou sběru dat byl polostrukturovaný dotazník, které byl sestaven z 21 otázek. Obsahoval 3 otázky otevřené, 2 polouzavřené a 16 uzavřených. Výzkumný soubor se skládal ze 129 sester pracujících v různých oblastech zdravotnictví. Výsledky výzkumného šetření ukázaly, že méně než polovina dotázaných sester, používá pomůcky při komunikaci s pacientem. Sestry, které pomůcky využívají, uvedly nejčastěji mezi pomůcky obrázkové karty, piktogramy, komunikační tabule a papír a tužku. Nejméně uváděnou pomůckou byl tablet a afatický slovník. Zjistili jsme, že větší povědomí o moderních aplikacích pro chytrá zařízení, která mohou komunikaci významně ulehčit, mají sestry ve věku 31 let a více. Přínos této práce spočívá v rozšíření povědomí sester o specifických způsobech komunikace mezi sestrou a pacientem po CMP, obzvláště prostřednictvím alternativních pomůcek a chytrých zařízeních.