Metafory a nové slovníky současné české poezie

Abstract

Předkládaná disertační práce se prostřednictvím neopragmatické a postanalytické interpretační optiky zaměřuje na probíraný diskurz současné tuzemské lyriky, jejíž časové ohraničení je vymezeno přelomovým rokem 1989 do současnosti. Pod tímto teoretickým backgroundem, který je primárně osvětlen v metodologické části, je zmiňovaný literární terén nahlížen jakožto určité herní pole se specificky vydefinovanými pravidly. V rámci těchto herních pravidel se práce pokouší vysledovat určitý typ úspěšných metafor (např. "environmentální lyrika", "konceptuální psaní", "mileniálská poezie") a na ně napojené slovníky, včetně řečových strategií iniciujících nový pojmový aparát soudobé české poezie. Koncept metafory je v tomto doktorském projektu posuzován dle teorie Donalda Davidsona, jenž vyslovuje názor, že metafora nemá žádný zvláštní kognitivní obsah, ale je pouze jazykovou hrou žádající spíše ocenění než vysvětlení. V návaznosti na tuto teorii se práce v analytických sondách pokouší zhodnotit pragmatický přístup Richarda Rortyho, konkrétně jeho úvahy o nahodilosti jazyka, jež jsou rovněž stěžejní metodou, pod jejímž hledím prozkoumáme zde předložený básnický materiál. Hlavním meritem předkládané disertační práce je celkem pět případových studií, které se skrze výše uvedené teoretické postuláty kontinuálně v rozmezí - od devadesátých let minulého století do začátku třetí dekády 21. století - zaměřuje na interpretační průzkumy námi ohraničeného básnického pole, v němž se pokusíme hovořit o zdařilých metaforách generujících nové produktivní slovníky, jež udržují chod řeči na téma současná česká poezie.