Habsburkové a Rurikovci v raném novověku: diplomacie a vzájemný obraz (1558-1598)

Abstract

Tato práce se zabývá výměnou diplomatických misí mezi Svatou říší římskou a Moskevským carstvím v druhé polovině 16. století spolu s jejich slavnostním ceremoniálem ve světle vzájemného vnímání velvyslaneckých kruhů obou státních celků. Autor prostudoval archivní i publikované diplomatické prameny rakouského a ruského původu spolu s literárními prameny a dobovými egodokumenty, a to s využitím aktuálních historických a interdisciplinárních metod studia včetně lingvistiky a antropologie. Jako faktografické pozadí byl předložen stručný, ale obsáhlý přehled diplomatických misí z let 1558-1598, po kterém byly osvětleny čtyři aspekty feciálního ceremoniálu, které co nejúplněji odrážely vzájemné vnímání císařských a moskevských vyslanců, a to uvítací ceremonie a audience, dary, hostiny a vzájemné pozdravy panovníků. Autor tak došel k závěru, že emisaři carů se téměř úplně vyhýbali "neslužebním" svědectvím a nenechali v dokumentech žádný prostor pro jejich osobní rysy a názory, zatímco jejich císařští protějšky zanechali bohaté popisy každodenního života a zvyků Rusů, ačkoli tyto popisy jsou velmi málo studovány. Po rozboru uvedených popisů se autor pokusil pochopit, kdy a proč byli císařští diplomaté motivováni stereotypy nebo zaujatými diskursy, které někdy zavedl samotný Siegmund Herberstein, a kdy vyjadřovali svěží a nezaujatý pohled na své protějšky. Nakonec po analýze výsledků velvyslaneckých misí a vzájemného vnímání diplomatů autor došel k závěru, že poslední Rurikovci chápali své vztahy s rakouskými Habsburky nejen jako pole zahraničněpolitických úspěchů, ale jako vzor a nástroj sebeprezentace a prosazování svého politického postavení doma i v zahraničí.