Vliv umělého dokrmování na jedince řádu Psittaciformes, jejich hnízdní chování a schopnosti další reprodukce

Abstract

Umělé dokrmování jedinců řádu Psittaciformes je důležité téma v souvislosti s potenciálními problémy při reprodukci takto odchovaných jedinců. To se dotýká i budoucího přežití některých druhů ohrožených ve volné přírodě. V literatuře není toto téma příliš rozvinuto a u mnoha chovatelů převládá názor, že uměle dokrmovaní ptáci by v chovu mohli působit problémy. Jako metodika je zvolena literární rešerše na dané téma, zpracování 54 anonymních dotazníků vyplněných chovateli a tři rozhovory s chovateli, kteří se setkali s problematikou začlenění uměle dokrmených jedinců do chovu. Při literární rešerši, vyhodnocení dotazníků a z uskutečněných rozhovorů bylo zjištěno, že především způsob, resp. průběh umělého odchovu, určuje vlastnosti a schopnosti papoušků pro jejich další život. Průběh umělého odchovu se odvíjí od rozhodnutí chovatele, pro jaký účel je papoušek určen, zda pro chov nebo jako domácí společník. Uměle odchovaný jedinec je schopen dle okolností a podmínek být stejně kvalitní pro chov jako přirozeně odchovaný jedinec nebo být dokonalým domácím mazlíčkem. Výsledky této práce přispívají k názoru, že ohrožené populace některých druhů v zajetí jen velmi těžko přirozeně se rozmnožujících, mohou být za správných podmínek doplněny reintrodukcí papoušků, kteří byli odchovaní uměle. Jedinci odchovaní uměle mohou být také umístěni do chovu v zajetí. Pokud proběhl správný proces socializace, mají takoví ptáci stejnou schopnost reprodukce jako přirozeně odchovaní jedinci.