Dědičnost bezrohosti u skotu
Abstrakt
Většina plemen skotu byla původně přirozeně rohatá. Rohy sloužily jako nástroj obrany a projev dominance ve stádě. S rostoucím tlakem na zvýšení efektivity chovů a zvýšení bezpečnosti, jak zvářat, tak ošetřovatelů, je přistupováno u rohatého skotu k odrohování. Toto však není v souladu s welfare požadavky. V roce 2009 byl sekvenován kompletní genom skotu, což nastartovalo serii výzkumů i v oblasti dědičnosti rohatosti. Genetické projevy bezrohosti či rohatosti jsou kontrolovány autosomálním lokusem polled, umístěným na 1. chromozomovém páru BTA1, charakterizovaným dvěma alelami, pro dominantní projev bezrohosti alela P, a pro rohatost recesivní alelou p. U skotu se setkáváme se 4 mutacemi těchto alel - keltskou, frýskou, mongol-skou a guarani. Projevy rohatosti jsou ovlivňovány i alelami pro přítomnost volných rohů Sc a sc, či alelami pro projev tzv. Afrických rohů Af a An. Díky testování jedinců pomocí mikrosatelitových markerů či pomocí metody SNP je možné označovat gene-ticky bezrohé jedince a tím napomáhat chovatelům k rozšiřování bezrohých chovů.