Vnímání smrti u předškolních dětí

Abstract

Má bakalářská práce se zaměřuje na problematiku vnímání smrti u dětí předškolního věku. Mapuje vyrovnávání se dětí s úmrtím otce a podporu, kterou v rodině měly. Teoretická část tématizuje ztrátu v rodině, hlouběji se věnuje vývoji porozumění smrti. Představuje specifika dětského truchlení a možnosti podpory dětí, které truchlením procházejí. Okrajově hovoří o tématu smrti v knihách pro děti. Praktická část představuje výzkumnou sondu mapující, jak se 6 dětí v předškolním věku setkalo a vyrovnávalo se smrtí svého otce. Představuje, jak matky s dětmi komunikovaly a jak moc se jejich život od této události změnil. Ukázalo se, že svou roli ve vyrovnávání hrál způsob smrti. Děti, jejichž otcové umírali na závažnou nemoc, byly svědky postupného zhoršování jejich tělesného stavu, přijaly smrt jako určité přirozené vyústění. Naopak děti, jejichž otec zemřel násilnou smrtí (sebevražda a vražda), reagovaly silněji. Vjednom případě, kde matka dceři po nějaký čas úmrtí otce tajila, je patné náročnější truchlení. Ve sledovaných rodinách se dodržuje zavedený řád dne a na tatínka děti vzpomínají pomocí hodinek či prohlížení si společných fotografií. Ke komunikaci někdy využívají dětskou literaturu - Lentilka pro dědu Edu, Špunťa a já anebo plyšáka, který je prostředníkem těchto hovorů. V některých případech si děti vytvořily určité rituály, které jim nepřítomnost otce pomáhají překonat.