Leopold Berchtold - aristokrat v exilu (1918 - 1930)

Abstract

Bakalářská práce Leopold Berchtold - aristokrat v exilu (1918-1930) pojednává o osobnosti bývalého ministra zahraničí rakousko-uherské monarchie, nejvyššího komoří posledního rakousko-uherského císaře a nekorunovaného českého krále Karla I. a důležitého člena císařského dvora ve Vídni. Pozornost je soustředěna na soukromý život po pádu monarchie v roce 1918. Cílem práce bylo demonstrovat na příkladu hraběte Berchtolda úděl exilové aristokracie, která se v proměnách společenského systému a klimatu musela přizpůsobit novým potřebám a trendům společnosti. Po roce 1918 se rozdělila do tří částí. Jednu část tvořila aristokracie, která se před pádem monarchie politicky angažovala za zájmy monarchie proti nově se rodícím neurozeným elitám nástupnických států. Druhá byla rozhodnuta udržet si své statky v nově vzniklých republikánských systémech tak, že se přizpůsobí a před veřejností odloží svou šlechtickou podstatu. Poslední část šlechty se formálně, dle nové legislativy nástupnických států, nijak neprovinila, přesto nebyla schopna smířit se s republikánskou vládou a dobrovolně odchází z Československa. Leopold Berchtold se zařadil do první skupiny ''nepřátel Československa'' a na základě zákona o zrušení šlechtictví č. 61 Sb. z 10. prosince 1918, posléze potvrzeném v § 9 záborového zákona č. 215/1919 Sbírky, musel odejít do exilu a na jeho majetek byla uvalena sekvestrace. Celé následující období 1918 - 1945 strávil nejprve ve Švýcarsku a po získání výjezdního povolení cestoval po Evropě. Během své ''Odyseovské pouti'', jak sám poznamenal, se snažil docílit zrušení nuceného pobytu pro svou osobu a získat československé občanství spolu s pasem. Vzhledem k rozsáhlé pramenné základně - korespondenci s nejstarším synem Aloisem, uložené v MZA Brno - tato práce zmapovala život hraběte od roku 1918 do roku 1930.