Ušlechtilý zájem. Ženy v české archeologii v 19. a na počátku 20. století

Abstract

Práce se zaměřuje na problematiku žen ve vědě, konkrétně v archeologii, v uplynulých staletích. Přístup žen ke vzdělání a vědecké kariéře byl v minulosti omezen představami o patřičném postavení ženy ve společnosti - žena vzdělaná a samostatně intelektuálně činná nezapadala do požadované role strážkyně rodinného krbu, manželky a matky, a zájemkyně o vědu byly nuceny překonávat četné předsudky a překážky. Práce tedy na úvod stručně informuje o tradičním postavení žen ve společnosti a o možnostech jejich vzdělávání v rámci středního a vysokého školství, jak se vyvíjely v průběhu několika staletí, a uvádí krátký náhled do dějin archeologie jako oboru, pro představu, v jakém stadiu vývoje byl v dobách, kdy v něm níže zmiňované ženy působily. Na ženy v archeologii nahlíží tato práce ze tří hledisek, která jsou určována motivací, jež tyto předchůdkyně profesionálních archeoložek vedla. Prvním, nejčastějším modelem, byl vliv manžela - ženy archeologů se podílely na činnosti svých manželů, ať už jen z manželské solidarity, či s vlastním zaujetím, jež přetrvalo i po manželově smrti. Druhou skupinu tvoří dcery archeologů, které vyrostly mezi pravěkými památkami a jako děti se s otci účastnily archeologických výzkumů - i v této skupině se setkáme jak s krátkodobým zájmem, tak s ovlivněním na celý život. Třetí část práce se zaměřila na ženy, které v rodině k archeologii vedeny nebyly. Některé z nich se k pravěkým památkám dostaly prostřednictvím obchodních zájmů, jiné, a těch bylo více, projevily čistě osobní zaujetí pro tuto vědu, spřátelily se s významnými archeology své doby a pod jejich vedením se v archeologii angažovaly. Závěr práce tvoří stručná zmínka o vystudovaných profesionálních archeoložkách, které po těchto průkopnicích na poli archeologie následovaly - ty už do zkoumaného období a tématu vlastně nepatří.