Divadelní avantgarda v kontextu české společnosti dvacátých let 20. století
Abstrakt
Předkládaná disertační práce pojednává o fenoménu české divadelní avantgardy nikoliv jen v divadelních, ale především v širokých kulturněhistorických souvislostech, kterým dosud byla věnována pouze okrajová pozornost. Po nezbytném úvodním vymezení tématu a kritickém zhodnocení pramenů a literatury je zařazena kapitola bilancující základní teoretická východiska práce - tedy podstatu středoevropské avantgardy, místní a časové zařazení tématu a konečně i vzájemný vztah levicově orientovaného avantgardního umění a politické praxe Komunistické strany Československa. Druhá kapitola je zaměřena na obecné souvislosti pražského divadelního života první poloviny dvacátých let a na ranou činnost režiséra Jindřicha Honzla. Následující kapitola je věnována počátkům divadelní avantgardy, které jsou spojeny s činností posluchačů pražské Státní konzervatoře hudby. Její součástí je i rozbor dobových zájmů a zálib, které osobitým způsobem formovaly podobu divadelního výrazu. Další dvě kapitoly pak nejen pojednávají o vlastních avantgardních divadelních představeních, ale snaží se zařadit proměny divadelní poetiky avantgardních divadélek do širších společenských souvislostí.