Recepce Písně o Nibelunzích a obrozenské epické básnictví

Abstract

Předmět disertační práce Recepce Písně o Nibelunzích a obrozenské epické básnictví vycházel z předpokladu dvojakého charakteru obrozenské kultury 1. poloviny 19. století, který formuloval Macura ve Znamení zrodu (1983). Vycházíme z faktu, že česká obrozenská literatura a její tradice se formovala paralelně ve vztahu k literatuře jiné, německojazyčné, ať už s cílem se dotyčné kultuře hodnotově vyrovnat, nebo se posléze od ní dokonce emancipovat. Naším cílem je na pozadí česko-německé kulturní vazby vysledovat prostřednictvím vybraného pramenného materiálu příznaky literárního procesu mytizace obrazu národní minulosti. Mytizací ''slavné minulosti'' konkrétně rozumíme mnohotvárný průběh profilování idealizovaného literárního obrazu českého, popř. slovanského dávnověku ve srovnání s možnou předlohou z okruhu německojazyčné kultury, s Písní o Nibelunzích, jak v obecné rovině, tj. v dobových estetických německých, rakouských či českých studiích a časopiseckých recepcích, tak na ilustrativních případech, kdy problematika prolíná do poetiky epických textů. Naše hypotéza předpokládala nejdříve analýzu minimálního kontextu recepce Písně o Nibelunzích od konce 18. století do 10./20. let 19. století v klíčových studiích a předmluvách k novým edicím tohoto díla v německé literatuře. Na základě zmíněného materiálu se poté pokoušíme pojmenovat základní znaky reflexe korespondující s vyhraňováním dobového německého literárního vkusu a utvářením specifického literárního vzoru pro romantickou poetiku. Druhá kapitola se soustřeďuje na možnosti zprostředkování ohlasu Písně o Nibelunzích vídeňskými a posléze pražskými vybranými periodiky, pomocí nichž se mohl dostat do povědomí českých obrozenců. Souběžně jsme usilovali o zodpovězení otázky, v jakých rovinách mohla eventuální inspirace vstupovat do kontaktu s epickým obrozenským básnictvím 1. poloviny 19. století, úžeji ve vazbě k Rukopisu Královédvorskému. Ve třetí, interpretační kapitole vztah obou hrdinských básnických okruhů, jak germánského, tak českého, resp. slovanského, specifikujeme v poetice vybraných děl Jana Erazima Vocela (Přemyslovci /1839/, Meč a kalich /1843/, Labyrint slávy /1846/).