Nemoci, smrt a pohřby v životních strategiích Schwarzenbergů (1732-1914)

Abstract

Disertační práce Nemoci, smrt a pohřby v životních strategiích Schwarzenbergů (1732? 1914) se zabývá posledními nemocemi, smrtí, pohřebním rituálem a pohřebišti v životních strategiích představitelů vysoké šlechty v dlouhém časovém období mezi barokní dobou a počátkem 20. století. Jako modelový příklad byl vybrán knížecí rod ze Schwarzenbergu. Úvodní část rozpravy se věnuje dobovému učeneckému diskursu o smrti s důrazem na dějiny medicíny. Lidské umírání podléhalo zhruba od čtyřicátých let 18. století stále více procesu medikalizace, který vyústil v prosazení reforem pohřebnictví do praxe. Ty zcela nově definovaly vztah k umírajícímu a mrtvému tělu a ovlivnily podobu pohřebního rituálu a umístění pohřebiště. Autor předkládané disertace následně konfrontoval svět dobových norem se ?schwarzenberskou zkušeností? se smrtí. Na základě studia pramenů z rodinných archivů schwarzenberské primogenitury a sekundogenitury se pokusil vytvořit obraz o umírání, smrti a pohřbech v prostředí vysoké šlechty a sledovat proměny či stagnace mentality a podoby životního stylu vybrané rodiny prostřednictvím studia jejího přechodového rituálu smrti. Ten se skládal z množství přísně zachovávaných kroků soukromé či veřejné povahy. Zatímco rituál smrtelné postele náležel v občanské době stále více blízkým příbuzným, vystavení těla, zádušní mše a především pohřební průvod se staly příležitostí k demonstraci hodnot urozenosti a vyprávění rodinné historie navenek.