Církevní správa v josefínské době a vliv vydání tolerančního patentu na český venkov
Abstrakt
Bakalářská práce zaměřená na období s časovým ohniskem v roce 1781 se věnuje hlavně osobním vzpomínkám v pamětech pelhřimovských měšťanů a duchovních na předtoleranční a raně toleranční dobu, doplněné o výpovědi pramenů církevní a městské správy. Stěžejním cílem práce je zmapovat vlivy tolerančního patentu a reakce na jeho vydání. V první kapitole se zabývám prostorem v trojúhelníku ohraničeném pojmy náboženství, stát a církev. Na základě prací Zdeňka R. Nešpora, Evy Melmukové, Rudolfa Zubera, Bohumila Zlámala a dalších se tento prostor snažím zasklít mozaikou vybraných aspektů lidského bytí a skrze ní pak nahlédnout do života pelhřimovského měšťana Filipa Ignáce Dremsy a Antonína Štěpána, vikáře Vincence Josefa Rubricia, děkana Vojtěcha Holého a moravečského pastora Jana Szalatnaye, zaznamenaného v jejich pamětech. Jimi se výhradně zabývá kapitola druhá.
Pramenným základem se pro tuto práci staly především jejich vydané paměti. Dále archiválie z Vikariátního úřadu Pelhřimov, Farního úřadu Nová Cerekev a Archivu města Pelhřimov uložené ve Státním okresním archivu v Pelhřimově. Tyto prameny, ovšem pouze s doprovodem dosud vyšlých prací na toto téma, mi umožnily další pohled na toleranční patent a jeho vnímání obyčejnými lidmi na přelomu osmnáctého a devatenáctého století.