Jan Jiří ze Švamberka. Životní příběh dědice rožmberského odkazu
Abstrakt
Předkládaná kvalifikační práce si klade za cíl zachytit životní příběh Jana Jiřího ze Švamberka od dětského věku až po otázku, jak jeho potomci naložili s otcovským odkazem. Přestože Jan Jiří náležel mezi prvořadé osobnosti raného novověku, badatelé mu dosud upírali pozornost a zaměřovali se pouze na některé aspekty z jeho života. Autor bakalářské práce se pokusil shrnout dosavadní poznatky ve světle nové interpretace. S využitím literatury, dostupných pramenů se zaměřil na Švamberkovu roli v rodině a při správě panství, ale také na politickou aktivitu. Přínos Jana Jiřího ze Švamberka spočívá i v roli, kterou sehrál při vyjednávání o potvrzení náboženské svobody v českých zemích. Autor práce zjistil, že zatímco Švamberkovi souvěrci se nezříkali ani zostřování konfrontace s císařskou mocí, umírněný Jan Jiří ze Švamberka se scházel s tolerantními katolíky ve snaze překlenout sváry mezi rozvášněnými konfesijními tábory.
Jan Jiří ze Švamberka se do českých dějin zapsal převzetím rožmberského odkazu po smrti Petra Voka. Dědictví spočívalo nejen v zisku panství s výstavnými zámky, ale také v nabytí třeboňského archivu, jenž dosud poskytuje nevyčerpatelnou studnici poznatků, anebo v převzetí rožmberské knihovny, z níž Jan Jiří ze Švamberka čerpal útěchu i poučení. Autor práce se pokusil obhájit svůj názor, že Janu Jiřímu ze Švamberka záleželo na tom, aby svými současníky byl vnímán jako důstojný pokračovatel rožmberské tradice.
Po Švamberkově smrti a pohřbu v Ronšperku (1617)se správy otcovského dědictví ujal nejstarší syn Petr. Jeho nepříliš zodpovědný přístup k hospodaření a odmítavý postoj k habsburským vladařům zapříčinil, že o všechna panství přišel. Dílo Jana Jiřího ze Švamberka, na jehož zvelebení vynaložil celoživotní energii, zaniklo několik let po jeho smrti.