Tematizace odsunu v současné české próze
Abstrakt
Diplomová práce se zabývá tématem odsunu Němců v české literatuře, zejména v románech Cejch, Vyhnání Gerty Schnirch a Ztracených dětech. Všechna tři díla vyšla po roce 1989 a nejsou ovlivněna socialistickým diskurzem. Naopak se proti němu vymezují a navazují uchopením tématu na Boží duhu Jaroslava Durycha a Adelheid Vladimíra Körnera.
K odsunu se vrací spisovatelé poměrně často. Počínaje Annou Sedlmayerovou, přes Václava Řezáče, Vladimíra Körnera, Zdeňka Šmída až po Kateřinu Tučkovou. Každý přistupuje k tématu osobitým způsobem. Řezáč v duchu dobového diskurzu, jenž svým dílem spoluvytváří, Durych a Körner se proti Řezáčovu pojetí ostře vymezují, Šmíd i Tučková cítí osobní potřebu vyjádřit se k této tematice, protože se jich odsun částečně dotýká a promlouvá k nim skrze krajinu a město.
Identitu literárních postav určuje do značné míry diskurz doby, v němž dílo vzniká, a dále diskurz doby, jež je zobrazována. Dochází tím k dvojitému vlivu. Součástí diskurzu jsou národní mýty několikrát přetvořené a upravené, aby mohly sloužit konkrétním cílům a určité době. Jak velký vliv měly utvořené mýty na literární diskurz odsunu, bude patrné ze závěrů. Podobně se pokusím nalézt odpověď na otázku, do jaké míry je provázán diskurz a formování identity literárních postav v rozebíraných dílech.