Rentgenové zobrazovací metody ve veterinárním lékařství

Abstract

Vyšetřování rentgenem má dnes již trvalé místo ve veterinární medicíně při diagnostice rozmanitých chorob. Lze jím získat podrobné znalosti o tvaru, velikosti, ohraničení, uložení a také vnitřní struktuře různých orgánů. K získání co největšího počtu diagnostických informací je nutné, aby rentgenové vyšetření bylo náležitě indikováno a technicky dokonale provedeno. Výsledky (tj. rentgenové obrazy) musí být systematicky, důkladně a objektivně analyzovány a výsledky správně začleněny do celé stavby klinické diagnózy. Proto musí mít každý rentgenový pracovník dobré znalosti jak medicínské, tak i fyzikálně chemické. V úvodu práce se věnuji obecným zásadám veterinárního rtg zobrazování jako expoziční parametry nebo geometrie snímku. Samozřejmě je zde zmíněna i nezbytná ochrana před ionizujícím zářením. Stěžejní část mé práce je tvořena souhrnem a popisem projekci využívaných ve veterinárních ambulancích a klinikách. Zaměřila jsem se především na zobrazování psa a kočky jakožto nejčastěji vyšetřovaná zvířata ve veterinárních praxích. Kromě projekcí nativních, je část práce věnována i vyšetřením s použitím kontrastních látek. Další část je věnována rtg vyšetřování zvířat exotických a malých jako plazi a ptáci. V celé práci jsem se snažila o využití obrázků v maximální možné míře, jelikož jejich názornost považuji pro pochopení správného provedení projekcí za nezbytnou. Jelikož mým cílem bylo také zjistit a vyhodnotit míru využití rtg zobrazovacích metod ve veterinárních ambulancích a klinikách na území hl. m. Prahy, jsou v další části práce zpracovány informace získané pomocí dotazníků z veterinárních pracovišť a také informace, které mi byly poskytnuty Státním ústavem pro jadernou bezpečnost.