VÝSLEDKY LÉČBY PO OZAŘOVÁNÍ NÁDORŮ HLAVY A KRKU

Abstract

Tato bakalářská práce se zabývá výsledky léčby pacientů s nádory hlavy a krku. Práce je rozdělena na část teoretickou a část praktickou. Teoretická část v prvních kapitolách popisuje základní specifika nádorů hlavy a krku. Dále seznamuje s TNM klasifikací. Poslední kapitola je zaměřená na možnosti léčby. Nádory hlavy a krku patří mezi časté maligní nádory s nepříliš dobrou prognózou. Jejich incidence vzrůstá vlivem rizikových faktorů např. kouření, které se stalo trendem u mladých lidí. Celková incidence nádorů hlavy a krku v našich zeměpisných šířkách za posledních 30 let vzrostla téměř na dvojnásobek. Z 6 případů až na 11 případů na 100 000 obyvatel za rok. Tento razantní nárůst jde především na vrub nádorů orofaryngu a hypofaryngu, zatímco incidence karcinomu laryngu je prakticky stacionární. Mortalita zůstává stále poměrně vysoká, určitého snížení se podařilo docílit u nádorů dutiny ústní, orofaryngu a laryngu, naopak mortalita na karcinom hypofaryngu stále roste paralelně s incidencí. Nádory ve zmíněné oblasti jsou charakterizovány především lokálním a regionálním šířením s relativně malou incidencí vzdálených metastáz. Z toho vyplývají i zásady léčebné strategie, kde musí být především kladen důraz na lokální kontrolu onemocnění. Klíčovou roli tedy hrají lokální léčebné metody ? chirurgie a radioterapie. Význam chemoterapie nebo biologické léčby spočívá v simultánním podání s radioterapií, a tím zesílení jeho účinku. Základním pravidlem úspěšné léčby v onkologii obecně, tedy i u nádorů hlavy a krku, je multidisciplinární přístup. Strategie léčby musí být stanovena týmem odborníků zahrnujícím otorinolaryngologa, radiačního nebo klinického onkologa, patologa a radiologa. Mezioborová spolupráce zajistí přesnou diagnózu a optimální indikaci a sekvenci jednotlivých léčebných modalit. Léčba chirurgickými výkony, chemoterapií, radioterapií a biologickou léčbou vede mnohdy k úspěšnému vyléčení. Nové ozařovací postupy vedou k úspěšnější léčbě, ale i k vyššímu nároku na plánování ozařovacího procesu, čas, znalosti a dovednosti zdravotnického personálu. Praktická část spočívá ve vyhodnocení nasbíraných dat a jejich srovnání s odbornou literaturou. Potřebná data jsem sbírala během své praxe na oddělení radiační onkologie v Krajské nemocnici Liberec. Tyto data jsem zpracovala do přehledných tabulek. První tabulka obsahuje celkový počet ozářených pacientů s diagnostikovanou rakovinou za dané období 2003 ? 2008. Druhá tabulka obsahuje statistiku přežití. Poslední dvě tabulky obsahují procentuelní zastoupení v odborné literatuře a u sledovaných pacientů. Cílem mé práce bylo zpracované výsledky porovnat s dostupnou literaturou. Z průzkumu je zřejmé, že se má hypotéza z poloviny potvrdila. Ve srovnání s odbornou literaturou se má statistika shoduje v klesající tendenci přežití pacientů, ale procentuelně je rozdílná od celostátní statistiky. Při vyhledávání dat, jsem byla překvapena skutečností, že část lidí, kterým byl diagnostikován karcinom v ORL oblasti, jsou ochotni podstoupit léčbu, avšak po ukončení léčby zřejmě mají pocit, že jsou vyléčeni. I přes upozornění lékařů na důležitost následných kontrol, tyto kontroly podceňují a ve většině případů se na ně bohužel nedostavují. Z toho důvodu se převážná většina těchto pacientů vrací s recidivou, kdy již může být pozdě na kurativní léčbu.