Historie dolování uranového ložiska Příbram

Abstract

Oblast, kterou jsem si vybrala pro tuto diplomovou práci, se rozkládá na hranici Poberounské a Česko-moravské soustavy, geomorfologické jednotky Česká vysočina. Ve své době nejbohatší uranový rudní revír Československa charakterizuje geologická struktura středočeského plutonu v rámci geologického celku Český masiv, na jehož kontaktu se nachází rozsáhlé hydrotermální uranové ložisko. Toto ložisko se člení na celkem devět úseků (Třebsko, Kamenná, Lešetice, Brod, Jeruzalém, Háje, Svatá Hora, Bytíz, Skalka a Obořiště), které náleží územně do příbramského okresu. Město Příbram je proslavené dlouholetou hornickou tradicí nejen polymetalických, ale především uranových rud, která dosáhla ve 2. polovině 20. století obrovských úspěchů světové úrovně. Po druhé světové válce bylo na tomto ložisku podrobnými průzkumnými pracemi objeveno mnoho hydrotermálních žil obsahujících žádanou strategickou surovinu- uraninit (smolinec, nasturan), která mířila výhradně na sovětský hospodářský trh. Těžba uraninitu a jeho zpracování započalo svoji éru v 2. polovině 40. let 20. století a působilo zde až do uzavření poslední šachty dne 30.9.1991. Za celé období bylo vytěženo na povrch neuvěřitelných 50 200,8 tun uranu. Uranové ložisko Příbram se může pyšnit i nejvyšší dosaženou hloubkou 1838,4 metrů na šachtě č. 16. V souvislosti s těžbou se formoval i život místních obyvatel a život lidí mířících za prací z celého bývalého Československa. V současnosti jsou všechny jámy uzavřeny a přirozeným způsobem zatopeny. V určitém úseku ložiska byl vybudován kavernový zásobník plynu. Do budoucnosti již není těžba možná. Státní podnik Diamo uskutečňuje revitalizační práce na bývalých úsecích těžby a monitoruje stav životního prostředí v okolí.