Edukační ošetřovatelské diagnózy a jejich využitelnost v praxi

Abstract

Tato bakalářská práce se zabývá problematikou využívání edukačních ošetřovatelských diagnóz. Tyto diagnózy nejednotně označované jako diagnózy ke zlepšení zdraví, edukační či wellness si kladou za cíl zlepšení a upevnění zdraví jedince, popřípadě komunity a staví na potřebě klienta zlepšit se v určité oblasti (1, 2). Přestože mnoho sester vyjadřuje zájem o wellness ošetřovatelské diagnózy a využívá je, existuje zde stále spor o tom, zda jsou diagnózy tohoto typu opravdu klinicky užitečné (3). Cílem výzkumné části této bakalářské práce bylo zjistit, jaké edukační ošetřovatelské diagnózy se nejčastěji využívají na interním oddělení u pacientů s lékařskou diagnózou diabetes mellitus 2. typu a hypertenze. K tomuto cíli byly vytvořeny dvě výzkumné otázky. První otázka: Které edukační ošetřovatelské diagnózy se nejčastěji využívají u pacientů s lékařskou diagnózou diabetes mellitus 2. typu? Druhá otázka: Které edukační ošetřovatelské diagnózy se nejčastěji využívají u pacientů s lékařskou diagnózou hypertenze? Pro výzkumnou část práce byla vybrána kvalitativní forma výzkumného šetření, metodou sekundární analýzy dat. V tomto případě se jednalo o studium ošetřovatelských dokumentací klientů s lékařskou diagnózou diabetes mellitus 2. typu nebo hypertenze. Sledovaná data byla zaznamenána do záznamového archu (Příloha č. 1), následně zpracovávána metodou kódování a zařazena do následujících kategorií: Písemný záznam o edukaci, Edukační diagnóza pojmenování problému, Plán edukace, Průběh edukace, Vyhodnocení edukace. Výzkumný soubor tvořilo celkem deset ošetřovatelských dokumentací klientů hospitalizovaných v čase výzkumného šetření na stanicích interního oddělení Nemocnice Písek a.s. Jednalo se o ošetřovatelské dokumentace šesti klientů trpících onemocněním diabetes mellitus 2. typu, z nichž jeden trpěl současně i onemocněním hypertenze a čtyř klientů s lékařskou diagnózou hypertenze, z nichž jeden trpěl i diabetem. Z výzkumného šetření vyplývá, že edukační ošetřovatelské diagnózy či pojmenování edukační potřeby klienta sestry při své práci využívají. Edukační diagnózy byly objeveny v každé ze zkoumaných dokumentací. Všechny se upínaly pouze na pojem deficitních znalostí. V dokumentacích klientů s lékařskou diagnózou diabetes mellitus 2. typu byly nalezeny edukační diagnózy vztahující se k oblastem, které jsou uváděné v dostupné literatuře jako žádoucí pro tyto klienty. V případě klientů s onemocněním hypertenze byl výsledek podobný. Zajímavé bylo zjištění, že edukační diagnóza často není v souladu s tématy edukace, přispívá k tomu zřejmě i uvádění edukačních diagnóz mimo záznam o edukaci. Při výzkumném šetření byly zjištěny i další informace, které se týkaly kvality záznamu edukační činnosti. Sestry nezaznamenávají některé komponenty plánu edukace, jako jsou cíle edukace, druh a prostředí. Ve všech zkoumaných edukačních záznamech chybí řádné zhodnocení edukace sestrou, objevuje se pouze holý zápis o tom, že klient byl edukován v určité oblasti. Na rozdíl od toho zhodnocení edukace klientem je v dokumentacích zaznamenáno, ovšem u některých klientů je velmi strohé. Výsledky tohoto výzkumu poukazují na to, že edukační ošetřovatelské diagnózy se u klientů s onemocněním diabetes mellitus či hypertenze využívají a vždy jsou formulovány jako deficit vědomostí klienta. Oblasti, kterých se tyto diagnózy týkají, jsou v souladu s lékařskou diagnózou klientů. V některých edukačních dokumentacích jsou zaznamenané i edukační diagnózy týkající se jiných individuálně specifických oblastí. S ohledem na zmiňovaná onemocnění klientů by bylo na místě využívat i edukační diagnózy deficit dovedností. Celkové zaznamenávání edukace není bez chyb a je nutné na jeho zlepšování pracovat. Z tohoto důvodu je výstupem práce vzorová dokumentace pro záznam edukační činnosti. (Příloha č. 1) Tato dokumentace byla zhodnocena staniční sestrou Zdeňkou Matušicovou jako přehledná a dobře využitelná v praxi.