Potřeba dalšího vzdělávání sociálních pracovníků v rámci specializace

Abstract

Další vzdělávání je nedílnou součástí výkonu profese sociálních pracovníků. Cílem práce je zmapovat postoj sociálních pracovníků k potřebě dalšího vzdělávání v rámci specializace.

Pro samotný výzkum této bakalářské práce byla zvolena kvalitativní výzkumná strategie. Data byla sbírána metodou dotazování, které probíhalo technikou polostrukturovaného rozhovoru, tudíž bylo možné se v průběhu doptávat. Poté byla vyhodnocována procesem otevřeného kódování dat získaných rozhovorovým šetřením. Po procesu otevřeného kódování byly vytvořeny kategorie. Výzkumným souborem byli sociální pracovníci vykonávající profesi v odlehčovací službě, určené převážně lidem s mentálním postižením či lidem s kombinovaným postižením, kde se mentální postižení objevuje jako přidružené jinému zdravotnímu postižení, v rámci Jihočeského kraje.

Na základě výzkumu bylo zjištěno, že všichni komunikační partneři jsou v dalším vzdělávání podporováni alespoň v zákonem stanovených 24 hodinách povinného dalšího vzdělávání za rok. Důležitost vzdělávacích aktivit je vnímána především v aktuálnosti informací, navazování nových kontaktů, osobním rozvoji pracovníka, zvyšování kvality poskytovaných služeb či jako duševní hygiena. Mezi nejčastější absolvované vzdělávací aktivity sociálních pracovníků pracujících s dospělými s mentálním postižením v odlehčovací službě patří: Sexualita u lidí se zdravotním postižením; Restriktivní opatření a vzdělávání zaměřené na komunikaci s klienty.

Výsledky výzkumu přináší pohled na další vzdělávání sociálních pracovníků a mohou sloužit jako zpětná vazba organizacím, ve kterých byl výzkum proveden.