Chemické a biologické zbraně hromadného ničení

Abstract

Diplomová práce se zaměřuje na zbraně hromadného ničení. Cílem byla analýza znalostí o chemických a biologických zbraních u vybraných složek integrovaného záchranného systému v Jihočeském kraji. Teoretická část je rozdělena na několik částí. První část se věnuje charakteristice chemických zbraní, jejich historii, použití chemických zbraní během 1. světové války v meziválečném období, ale také novodobé historii. V druhé části se věnuje charakteristice a rozdělení biologických zbraní, jejich historii, jsou zde popsáni hlavní představitelé bojových biologických agens např. antrax, pravé neštovice, mor, cholera, tularémie a další. V další kapitole je popsáno válečné použití a testování biologických zbraní a definování nemoci SARS a COVID-19. Poslední část se věnuje mezinárodním předpisům týkající se zbraní hromadného ničení, jedná se o Ženevský protokol (1925), Úmluvu o chemických zbraní (1993), nebo Smlouvu o zákazu jaderných zbraní (2017). Výzkumná část seznamuje s výsledky dotazníkového šetření mezi 470 respondenty, kteří byli příslušníky Hasičského záchranného sboru Jihočeského kraje, Policie ČR, Armády ČR a zaměstnanci Zdravotnické záchranné služby Jihočeského kraje. Výsledky dotazníkového šetření byly vyhodnoceny pomocí metod deskriptivní a matematické statistiky. Na základě provedeného dotazníkového šetření je možné konstatovat, že znalosti respondentů přesáhly stanovených 60 %. Úroveň znalostí příslušníků Hasičského záchranného sboru Jihočeského kraje je srovnatelná s úrovní znalostí respondentů ostatních složek integrovaného záchranného systému.